Článek
Lidé si vytvářejí své strategie na základě předchozích zkušeností a berou si za své to, co se jim lépe osvědčilo. Vše je o psychice. Není pochyb o tom, že mnoho soupeřů drtivě porazíte ještě před dosažením cíle už jen tím, že od začátku nastoupíte do vedení, atakujete vítězný čas a víte, že na to prostě máte. Tady je velmi dobře, když znáte své možnosti. Psychicky zlomit a rozštípat vás při takovém rozpoložení dokáže každý, kdo vás i při takové snaze a takovém výkonu předběhne, byť jen nakrátko.
Vzpomeňte na favorizovaného Peterse, který při olympijském maratónu v roce 1952, za svého maximálního nasazení přesvědčoval lstivě Zátopka, že se závod běží příliš pomalu. Koho by nesrazilo na kolena a ústy do prachu cesty, když ten člověk vedle vás, co v životě maratón neběžel, řekne: „Určitě? Jste si jistý? Tak dobře. Díky moc," hladce přebere vedení a už je ten tam. Peters tenkrát nebyl schopen závod dokončit. Tak moc byl psychicky zdrcen.
Nejlepší je umět všechno
Emil Zátopek byl vůbec mistrem strategií. A přitom byl jeho přístup velice jednoduchý. Prostě jen pracoval s tím, co bylo. Jeho taktická flexibilita byla nepřekonatelná. Dokázal nastoupit a závody vyhrávat stylem start-cíl. Dokázal trpělivě vyčkávat na nemedailových pozicích a v posledním kole explodovat jak vagón trhaviny. Jeho mentální síla byla obdivuhodná. Ne každý z nás je ale Emil.
Někteří sportovní psychologové hovoří o „psychologickém momentu", o tajemném elixíru namíchaného ze směsi sebekontroly, sebedůvěry, optimismu, energie a motivace. A když něco takového máte, tak zkrátka vyhrajete, ať jste ve startovním poli kdekoli. Moment se špatně získává a lehko ztrácí. Stačí udělat malou chybičku a už začínají vnitřní sebeanalýzy a přemíra myšlení a spekulování nad vlastním výkonem. Překombinovávání vede k dalším chybám a začarovaná spirála se začíná roztáčet.
Co na to prostá fyzika?
Někoho více namotivuje k lepším výkonům, když se začíná propadat startovním polem, někoho nemotivuje nic víc než první místo na špici závodu. Někdo se od ostatních vnitřně zcela odstřihne, soustředí se na svůj rytmus, svoji běžeckou techniku a vydává ze sebe to nejlepší bez ohledu na soupeře. Tímto přístupem byla známá třeba nejrychlejší maratónkyně všech dob Paula Radcliffeová.
Určitě několikrát vyzkoušejte různé strategie a zjistěte, co vám osobně nejlépe vyhovuje. Fyzikové a psychologové už ale mají jasno, která strategie je z jejich pohledu lepší. Z fyzikálního hlediska je lepší stíhat, být za někým „schován". Nejste-li ten první, co musí rozrážet masy vzduchu, ušetříte 8-10 % energie. Z psychologického hlediska je lepší, a neplatí to pouze pro běh, když je někdo před vámi. Zvláště při vysokém stupni námahy potřebuje mít naše podvědomí neustále před očima důkaz, že ještě můžeme. Běží-li někdo před námi, naše psychika si říká „když to dokáže on, můžu to já dokázat také". Takže jakou strategii příště zvolíte? Jak silná je vaše psychika?
