Článek
Pauzu mezi jednotlivými intervaly určují v zásadě dvě veličiny, s nimiž si můžeme pohrávat – délka pauzy a absolvovaná zátěž během pauzy. Velice zajímavou studii na toto téma provedli vědci ve Francii. Dopustili se při tom mnoha nesrovnalostí a chyb, přesto jsou jejich výsledky docela dobře vypovídající.
Studie byla založena na pouhých 18 probandech, kteří sedm týdnů netrénovali nic jiného než intervaly. Devět z nich je prokládalo meziklusem, devět z nich mezichůzí nebo jen postáváním. Běhaly se naplno intervaly v délce 30 vteřin, následovala 30vteřinová pauza. Tu jedna skupina vyplnila meziklusem na úrovni 50 % maxima, druhá skupina trávila pauzy pasivně, mezichůzí nebo pouze vestoje. Ovšem pasivnější skupina musela absolvovat o 50 % více intervalů běhaných na maximum, což dále okleštilo vypovídací schopnost studie. Nicméně i přes veškeré uvedené nedostatky přeci jen některé zajímavé výsledky přinesla.
Skupina s aktivními pauzami vykázala značný nárůst VO2max, zatímco pasivní skupina nezaznamenala žádné změny (ačkoli naběhala o polovinu více intervalů!). Za možnou příčinu vědci označili efektivnější regeneraci rychlých zásob energie, tedy že pasivní skupina měla rychlejší přístup k energetickým zdrojům v prvních několika vteřinách vysoce intenzivního běhu. To je ovšem dobré pro sprintery, pro vytrvalce taková výhoda nemá význam. U aktivní skupiny se projevilo spíše dlouhodobější efektivnější využívání energetických zdrojů.
Je tedy lepší v pauzách klusat nebo chodit?
Správná odpověď závisí kromě jiného na tom, jak dlouhým běhům se ten který běžec věnuje. Pokud budete středotraťař, budete využívat mix obou přístupů, protože potřebujete mít jak rychlý energetický přísun na první vteřiny běhu, tak chcete efektivně využívat další možnosti, až tyto zdroje dojdou. Sprinteři pro sebe vytěží maximum, když budou zařazovat pasivní pauzy. Rychlá energie na pár vteřin pro ně znamená vyhranou půlku nebo rovnou celý závod. A pokud jste vytrvalci? Odborníci doporučují rovněž střídání přístupů a kombinovat pasivní i aktivní mezifáze, přičemž různorodost platí i pro jejich délku. Střídáním tréninků s extrémně krátkými pauzami a jindy zase poměrně dlouhými (v porovnání s délkou intervalu) přinese velice efektivní práci na rychlosti.
