Přístroje GPS nejsou jen dobré. Podlehneme jejich svodům?

Mezi ty nejzákladnější přínosy GPSky patří velmi dobrý přehled o naběhané vzdálenosti a čase. To je ovšem jen základní kostra, z níž se dopočítávají stále rozsáhlejší a sofistikovanější údaje doplňované také o monitoring srdeční činnosti, o spálené kalorie, kadenci kroků a podobně. V podstatě všichni výrobci nabízejí další zpracování dat v návazných programech a aplikacích. Nejrůznějšími grafy analýz po uběhnutí pěti kilometrů by si člověk kolikrát zvládl vytapetovat i rozlehlý obývák.

Údaje o současné, případně průměrné rychlosti jsou neméně důležité. Některé hodinky nebo aplikace nám dokonce zvládnou napovídat, zda udržujeme stabilní, předem nastavené tempo. Pípají, vibrují či dokonce ústy elektronického trenéra nabádají k lepším výkonům. Jiné třeba umějí i vaší píli přepočítat na spálené kalorie a zároveň na počet spálených hamburgerů. Ihned po tréninku se tak můžete odebrat do fastfoodového řetězce a přesně vědět, po kolikátém nášupu máte mít černé svědomí.

Dobré je, že takové vymoženosti fungují všude na světě a na spoustě z nich si můžeme předpřipravit sofistikovaný trénink, třeba nějaký intervalový. V podstatě z nás elektronika sňala všechny přípravné tíhy trénování, jen ten běh pořád zbývá na nás. Navíc spousta rozhraní se za vás dokáže pochlubit vašimi výsledky na sociálních sítích. V případě nedostatku sociálních vazeb a kontaktů vždy můžete v cíli nějakého závodu zapříst nezávazný rozhovor se sličnou osobou druhého pohlaví ve stylu: „Hele, moje hodinky ale ukazují, že to bylo o půl kilometru delší. No já se na to vykašlu, jsem si mohl zlepšit osobák!" a podobně.

Co naopak na GPSkách velmi nesnášíme, zvláště pak na těch staršího data narození, je jejich nepříliš velká ochota připojovat se dostatečně rychle. Stojíte takhle před kanceláří, čas vám nemilosrdně ukrajuje z polední přestávky a vy už pátou minutu čekáte, než se ta zatracená věc konečně „chytí". A jeden teoretický kilometr je nenávratně v pytli.

A co teprve, když údaje zaznamenané elektronicky nekorespondují příliš s realitou? To je pak vážně k popukání. Vzteky. Přesnost měření je kromě kvality samotného přístroje ovlivňována třeba také počasím nebo členitostí samotné trasy. Čím více zatáček proběhnete, s tím větší odchylkou počítejte. Ta samozřejmě ovlivňuje i výpočet aktuální rychlosti. Aktuální kalkulace nemusí být úplně přesná, u průměrných hodnot naopak sedí docela solidně.

Psychiatři už také bouří. Odhlédneme-li od faktu, že varují v podstatě přede vším ‒ alkoholem, kokainem, facebookem, kávou, televizí, varují také před závislostí na elektronice. Zkuste alespoň jednou týdně vyběhnout bez těch chytrých věciček a běžet jen „na pocit". Není to vůbec k zahození umět naslouchat a chápat procesy svého vlastního těla.

Jak pravil klasik, pokrok asi nezastavíme. V poklidu využívejme (vý)dobytků civilizace, pojďme ale nedopustit, aby převzaly nadvládu nad naší radostí z prostého pohybu.