Přes třicet let vítězí. A její život je peklo na zemi

Zola Buddová poprvé nechává poklesnout čelist světové odborné veřejnosti v roce 1984, kdy prolamuje ženský světový rekord v běhu na 5000 metrů. A to hned ze dvou důvodů. Jedním byl její věk. Tím druhým fakt, že běžela bosá. Smůla si ji ale nachází brzy. Zola je totiž občankou Jihoafrické republiky, kde tou dobou řádí rasová segregace. Oficiální místa s odůvodněním boje proti apartheidu odmítají rekord uznat.

Olympiáda v Los Angeles se blíží a Zola Buddová s podporou některých míst a s ohledem na to, že její děd byl Angličan, žádá o britské občanství. Je jí uděleno a peklo začíná nanovo. Proti její osobě se ve Spojeném království rozjíždí nenávistná kampaň. Že prý dostala občanství příliš brzy, zatímco ostatní musejí kolikrát čekat i roky. Také Američané brzy nalézají důvod, proč tuto ženu nenávidět.

Do finále běhu na 3000 metrů nastupuje jako jedna z favoritek společně s Američankou Mary Deckerovou. Zola Buddová běží v čele, Deckerová se jí drží. Dochází ke kolizi, Američanka zasáhne nohu soupeřky, ta na chvíli ztrácí rovnováhu. O pár kroků později zasahují zezadu hřeby na tretrách Američanky její kotník, který začíná krvácet. Obě ztrácejí rovnováhu, Američanka padá k zemi a závod nedokončí, Zola Buddová je otřesena. Domácí stadión vře nenávistí vůči cizince. Z jasného vedení Zola záměrně zpomaluje, končí na sedmém místě. Americká veřejnost i média jí dávají za vinu neúspěch své favoritky. Situace je tak vyhrocená, že Zola Buddová musí opustit Spojené státy v doprovodu ozbrojené stráže.

Až po dlouhých letech nalézá Američanka odvahu, aby veřejně přiznala, že její pád na olympiádě nebyl vinou Zoly Buddové. Příliš pozdě. Dodnes atletce zůstávají pouze dvě zlaté ‒ z mistrovství světa v cross country z let 1985 a 1986. Ještě v roce 1985 jako 18letá prolamuje svůj vlastní světový rekord v běhu na 5000 metrů. Už v roce 1988 ale přichází mezinárodní federace IAAF s nařčením, že se atletka přes zákaz zúčastnila závodů ve své rodné Jihoafrické republice a Zolu Buddovou vylučuje ze všech závodů.

Běžkyně je zdrcena a unavena neustálými útoky aktivistů proti apartheidu vůči své osobě. Stěhuje se zpět do JAR. Vdává se, nepříliš šťastně. Její otec Frank je necelý rok nato za zvláštních okolností nalezen ve své posteli s dvěma průstřely hrudníku. Spolu s vrahem mizí pouze Frankova zbraň a jeho vůz. A peklo pokračuje. Přichází rozvod. Po manželových aférách, výhružkách ze strany jeho milenky a policejní přestřelce, kterou tato žena vyprovokuje, se Zola Buddová se svými třemi dětmi stěhuje do USA.

Atletka se s narůstajícím věkem soustředí na dlouhé distance, na maratóny a ultramaratóny. Loni vítězí mezi veteránkami ve slavném jihoafrickém Comrades Ultramarathonu. A peklo pokračuje ‒ zlatá medaile je jí ze směšných důvodů odebrána. Zapomněla totiž na své běžecké vestě označit malé políčko s věkovou kategorií (ačkoli věková kategorie jasně vyplývala již z označení na startovním čísle). „Nové" zlaté a stříbrné běžkyni ovšem označení na vestě chybělo také.

Zola Buddová se nevzdává. V březnu tohoto roku se v USA účastní maratónu Run Hard Columbia, kde jako 49letá vítězí ve své kategorii. Co si pro ni osud ještě připravil?