Článek
Skupina více než stovky 65letých probandů byla rozdělena do čtyř skupin. Jedna dostala za úkol nedělat nic, ostatní se věnovali fyzickému cvičení ve formě chůze na běžeckém pásu. Týdně měla jedna skupina zvládnout 75, další 150 a poslední 225 minut pohybu. Po dobu 26 týdnů. Následovaly testy poznávacích schopností, konkrétně verbální paměti, vizuálně-prostorového vnímání, koncentrace, kognitivní flexibility a slovních úloh.
Výsledky byly více než pozoruhodné. Už hodina a čtvrt pohybu týdně, tedy zhruba jedenáct minut denně přináší zlepšení koncentrace a vizuálně-prostorového vnímání. Vyšší dávky pak už na koncentraci nevykazovaly žádný vliv, vizuálně-prostorové vnímání se však nadále zlepšovalo.
Za nejzajímavější zjištění považují vědci to, že rozsah zlepšení kognitivních funkcí neurčovala ani tak doba strávená cvičením, jako spíše aerobní vytrvalost. Kdo je tedy vytrvalejší (a dříve více trénoval), dosahuje při dalším tréninku lepších výsledků nejen po fyzické, ale také po mentální stránce.
Vědci předpokládají, že ještě lepších úspěchů může být dosaženo při trénování v přírodě. Tento pokus prováděli z důvodu optimalizace měření a pozorování v místnostech s běžeckými pásy. Jejich kolegové už ale před časem přišli na to, že pohyb v přírodě přináší zlepšení poznávacích schopností bez ohledu na to, jak často nebo tvrdě v náruči matky přírody trénujete.
Pokud tedy chcete mít do vysokého stáří mysl ostrou jako samurajský meč, měli byste se pravidelně oddávat přiměřenému pohybu v zeleni.
