Pár tipů pro váš trénink na běžeckém páse

Běhání na páse je o malinko méně náročné než běhání venku. (Nemluvě třeba také o vlivu povětrnostních podmínek.) Je to jednak dané tím, že venku vám terén pod nohama neposouvá elektromotor, ale musíte více zapojovat svůj pohybový aparát, abyste se vy pohybovali nad terénem, jednak tím, že ani „rovný" terén venku ve skutečnosti zase tak rovný není. V případě pásu je rovnost terénu až vražedně ideální. Proto odborníci doporučují nastavit sklon pásu alespoň na 1 %, i když chcete běhat „po rovině". Kopcovitý trénink podle jejich propočtů začíná až údajem 4 % na sklonoměrce.

Zapomeňte na Františka Janečka. Na páse je ještě možná o trochu více než venku důležitá frekvence kroků, někdy také nazývaná kadence. Ideální je udržet si ji na úrovni ta-ta-ta-ta-ta!!, tedy asi 180 dopadů nohy na podložku. Jednak se to ukazuje jako nejefektivnější, jednak vám může pozorování vlastní kadence zase trochu pomoci odvést pozornost od toho, jak se vteřiny na páse jen líně vlečou. Vyberte si jednu nohu a počítejte její dopady na pás během jedné minuty. Pak vše vynásobte dvěma a máte výslednou kadenci. 180 se vám později bude hodit i venku, uvidíte.

Vaše místo je v danou chvíli na běžeckém páse. Nicméně i když jeho dopadová plocha vypadá všude úplně stejně, ne všechna její zákoutí jsou pro vás ideální. Běžíte-li příliš blízko displeje, mění se vám přirozený pohyb rukou ‒ a to není dobré. Běžíte-li příliš daleko od displeje, děláte zase příliš malé kroky, abyste se neocitli v outu a nespadli z pásu. Ideální je pohybovat se někde mezi těmito dvěma extrémními hodnotami, v místě, které vám dovolí přirozený běžecký postoj a nebude omezovat ani délku vašeho kroku, ani přirozený švih rukou.

Taky se jako většina uživatelů pásu v posilovně omezíte jen na to, abyste zjistili, kde to má tlačítko start/stop a volič rychlosti, případně ještě náklonu? Děláte chybu! Většina těch chytrých věciček oplývá mnoha dalšími funkcemi, které mohou být velmi užitečné jak pro váš trénink, tak pro vaši pohodu. Někdy máte možnost navolit si speciální zábavný trénink třeba s úseky v kopcích nebo řízený fartlek. Už existují i pásy, které vám na velký monitor budou promítat nejrůznější místa na planetě, kterými se můžete virtuálně a poměrně realisticky proběhnout. To už docela i stojí za žádost na recepci, aby vám někdo podal podrobné instrukce, ne?

Nemusíte běhat zrovna v Brně, abyste i na sobě pocítili známky nudy pásu. Jestli se ale nudíte, je to vaše chyba! Nemusíte to dělat. (Teď se nebavíme o běhání, ale o té nudě, jen pro ujasnění.) Kromě už zmíněného sledování kadence a hrátek s technikou existují i další možnosti, jak si pobyt v posilovně zpříjemnit. Občas se vyskytnou pokusy s televizními obrazovkami. Ale ruku na srdce, dnes už dávají v televizi jen reklamy prokládané samými blbostmi. Navíc při sledování televize tomu tréninku moc nedáte. (Určitě na to už američtí vědci dělali i nějakou studii.) Nápad: Zkuste přestat sledovat displej před sebou a hypnotizovat časomíru. Raději si strčte do ucha nějaká fajnová sluchátka a pusťte si svou oblíbenou aktivizující muziku. A místo „poběžím ještě pět minut" si řekněte „poběžím ještě do konce téhle písničky". Nebo zkuste knihy v MP3. Možná v sobě objevíte vášnivé audio-čtenáře. Dnes se do MP3 namlouvají i některé časopisy. Takže i když třeba bude stát trénink za pendrek (což ale nepředpokládáme), tak se alespoň dozvíte něco zajímavého (a bez reklam).

Běh na pásu je ideální příležitost, jak si vyzkoušet nové prvky vaší běžecké výbavy. Boty, trenky, triko nebo třeba ledvinku na láhev s pitím. Ideální je v tom, že jste vlastně na jednom místě. V případě nepohodlí se dotyčné součástky můžete zbavit nebo zastavit a upravit její nastavení, aniž by hrozilo třeba prochladnutí jako venku. Dobré je také vyzkoušet si takhle „nanečisto" třeba maratonskou stravu: gely nebo ionťáky. I když se něco pokazí, nejste závislí jen na tom, co máte zrovna v tu chvíli při sobě. No a kdyby bylo opravdu nejhůře, toaleta je jistě nedaleko.