Článek
Jan Bauer se k překážkám neotáčí zády, staví se čelem.
Jan Bauer přišel ve svých třiceti letech po čtyřech desítkách operací kompletně o zrak. Až tehdy se ukázala pravá příčina všech jeho potíží ‒ roztroušená skleróza. Život se obrátil naruby, bylo třeba buď všechno vzdát, nebo začít úplně znovu. Honza se vydal tou druhou cestou. „Je potřeba najít jeden důvod, proč to udělat, než tisíc důvodů, proč ne," dodává na vysvětlenou.
Jan Bauer se pustil do výzev. Začal jezdit na kole, běhat, lézt po horách. Z Prahy si na tandemovém kole dojel pod Gerlachovský štít (nejvyšší hora Vysokých Tater, 2655 m n. m.), na nějž si také vylezl. Na kole dojel také z Prahy do Itálie, do známého průsmyku Stelvio v nadmořské výšce 2758 metrů nad mořem. Když za ním kamarád přišel, že spolu uběhnou půlmaratón, řekl mu, že se zbláznil a že to je blbost. „Za tři měsíce už jsme ale společně stáli na startu," usmívá se Honza.
A ve světě běhu už za sebou stačil zanechat nějaký ten rekord. Stal se prvním nevidomým člověkem na světě, který zdolal Great Wall Marathon, 42,2 kilometrů po Velké čínské zdi, kde jsou tisíce schodů, z nichž každý má jinou šířku i výšku. Pražský maratón zdolává pomocí vodičů jako nic. A co je pro nevidomého běžce nejdůležitější? „Pro slepého běžce je naprosto nezbytné mít skvělého traséra, který běží se mnou. Parťák mě má doslova na provázku a naviguje mě. Když jsou okolo další lidi, tak přede mnou musí běžet ještě jeden průvodce, abych nikomu nešlapal na achilovky. S tím, jak se zlepšuju a zrychluju, mám problém dobré traséry najít. Na maratonu v Číně se mnou běželi tři a z toho mi po cestě dva odešli," vysvětluje Jan Bauer.
Loni se vydal i do Harrachova na opravdu predátorskou záležitost, krátký a rychlý závod na vrchol skokanského můstku se stoupáním až 37 %. Ani letos nebude na startu chybět. „Letos jsem se nechal už podruhé vyhecovat na RB 400. To je prostě úplně brutální," hodnotí běžec. „Extrémně překyselíš svaly a trvá pár dní, než tělo zregeneruje," doplňuje a pro naše čtenáře přidává ještě pár posledních rad: „Důležité je naučit své tělo pracovat ve vysoké tepové frekvenci. Těsně před závodem je třeba nechat svaly odpočinout, aby v nich nebyla žádná kyselina mléčná. Ten poslední týden před závodem tak doporučuju trénovat jen zlehka, do ničeho šíleného už se nepouštět. Ráno před závodem je dobré do sebe dostat nějaké sacharidy a po závodě nezapomenout tělo pořádně protáhnout a zavodnit," uzavírá Jan Bauer.
