Článek
Specialitou Anny Luxové je sprint na 100 a 200 metrů, věnuje se ale i disciplíně natolik odlišné, jako je vrh koulí. Na paralympiádě v Riu vybojovala pro naše barvy šesté místo v běhu na 200 metrů. Neváhá se ale zapojit ani do akcí určených pro širokou veřejnost, jako je třeba běžecká série RunTour, jíž se zúčastnila společně se svou sparing partnerkou Kay Polanovou.
Vytrvalostní běhy jsou nedílnou součástí přípravy této atletky, a tak to brala jako příjemnou výzvu a zpestření v tréninku. "Sprinty jsou rychlé. Je třeba se pořádně soustředit a není čas příliš přemýšlet. Vyžadují sílu, rychlost, výbušnost. Když běžím, cítím se svobodně. Užívám si to. U delších tratí je potřeba vytrvalost a také je třeba si dobře rozmyslet, jak rozvrhnout síly," popisuje Anna, jak se liší strategie před dvěma rozdílnými typy běhů.
Anna Luxová: jako všichni ostatní, a přesto naprosto jiná.
Toyota Česká republika
"Snažím se běhat denně alespoň pět kilometrů. Skvěle to čistí hlavu," doporučuje sympatická sportovkyně, která vede takto aktivní život už odmalička. Její táta je totiž tenisový trenér. "Odmalička mě i přes můj hendikep vedl k všestrannému sportu. Pohyb mi pomáhá. Zpomaluje atrofii ochablých svalů. Kdybych nesportovala, jsem na tom dneska mnohem hůř," popisuje Anička a zároveň přiznává, že miluje výzvy a každodenní překonávání sama sebe. Jedině to totiž vede k dobrým výsledkům.
"Jasně, že i mně se někdy nechce. Vždycky, když se donutím, mám radost, protože jsem právě udělala něco pro svoje tělo i mysl. Řídím se tím, že neexistuje špatné počasí, existuje pouze špatné oblečení. Na druhou stranu, člověk by měl znát svoje možnosti a umět dobře odpočívat," dodává.
Anna Luxová běží optimisticky vstříc své budoucnosti.
Toyota Česká republika
S dětskou mozkovou obrnou se už narodila, což je podle jejích slov vlastně velká výhoda. "Neznám pocit, jaké je být zdravý, normální. Snažím se, jen s jistým omezením, kvalitně fungovat. Mladým sportovcům vždycky říkám, ať se snaží svůj hendikep vnímat jako něco, co je dělá jedinečnými, ne jako něco, co je primárně omezuje," popisuje svůj nakažlivě pozitivní přístup.
Kromě toho, že je Anna vrcholovou sportovkyní, studuje navíc také vysokou školu. A když není na tréninku nebo neleží ve skriptech, najdete ji v kině, v divadle, anebo na lezecké stěně. Jak sama říká: Všechno totiž jde, když se chce!
