Na drsných závodech v Číně se vyčerpáním zvrací ještě na stupních vítězů

Čeští ultrašílenci dokončili před 12 hodinami závod na 24 hodin v čínském Kantonu. Poprvé byli na závodě jako „elite runners" a opravdu si připadli jako elita. Prvotřídní péče, vše připravené do detailu od vyzvednutí na letišti, po naplánované výlety až technický meeting a uvítací večeři a samozřejmě závod. Každý elitní běžec měl k dispozici dva dobrovolníky jako support, kteří se střídali, podporovali a byli opravdu perfektní. Když se někomu udělalo po závodě špatně a třeba zvracel jako Kačka, hned se o běžce starali, a nakonec nás dovezli sanitkou na hotel vzdálený 400 metrů od závodu a dokud jsme neměli kartu od pokoje byli stále s námi. Člověk se tu opravdu nemusí o nic starat, vše je tak dokonale zařízené a se vším vám vyjdou vstříc, že jsme jak v jiném světě. A ono vlastně opravdu...

Závod se běžel v uzavřeném prostoru filmových studií „National Art Studio". Představte si čínské městečko ve stylu Šanghaj a Peking, nádherné domy, v uličkách visí starodávné nápisy, původní obchody s prodejem ovoce, čaje. Místy jsem se v čase vrátili opravdu hodně. Přes den jsme běželi vlastně jednu trasu a v noci druhou. Rozsvícené cedule, obchody a pouliční osvětlení změnilo trasu k nepoznání. Trať byla perfektní, rovinka, každých 6 hodin se otáčel směr a probíhalo i vážení. A hlavně: na trati se běžci často potkávali, což bylo pro Ultrašílence velmi pozitivní. Méně pozitivní bylo značné teplo a vlhko, prostě pít a pít a pít a na sebe vodu lít.

Na trati bylo 16 pozvaných elite runners a opravdu, jejich výkony byly fantastické, všichni běželi od začátku perfektně a vyrovnaně. Předem nešlo odhadnout, jak člověk dopadne. A do toho na stovku čínských běžců, kteří jsou opravdu velmi vytrvalí a urputní. O závod byl neskutečný zájem médií, uvítací ceremoniál, více než stovka dobrovolníků, policie, zdravotní péče, masáže na profesionální úrovni. No, přejeme současným i budoucím běžcům, aby ultra mělo takový zájem i v Čechách.

Čeští ultrašílenci vybojovali oba 2. místa a opravdu do konce závodu makali. Tak zněl také pokyn od trenéra. Ale nebylo to snadné, Kačka měla největší krizi po dvanácti hodinách a Ondra byl unavený tak průběžně.

O: Úžasný, skvělá péče od supportu, zájem médií a obrovské štěstí, že jsme si oba udrželi 2. místa.K: Dokonalé, gratulace od viceprezidenta IAU, soupeřů a Ondráška, to je nádhera po té bolesti, co byla během závodu. Pak se to zhoršilo a já se dvakrát pozvracela a jednou těsně před vyhlášením pěkně přede všemi, no stane se. Britka, co vyhrála, zkolabovala úplně. Proto jsme na stupních vítězů měly židle, abychom to tam neustály.

O: Když se Polák najednou dostal za mě na 3. místo a velmi rychlým během začal stahovat můj náskok.K: Rozhodnutí, že skončím. Trápila jsem se, hlava chtěla, nohy ne, jak můžete běhat bez nohou?

O: Perfektní, klikatí se, a tak jsme se potkávali s Kačenkou, ale člověk ví i jak na tom je v porovnání s ostatními.K: Sice klikatá, ale pestrá a každá ulička byla jiná a opravdu člověk viděl, kde je druhý. Jen v krizi jsem se na Ondru raději ani nedívala.

O: I přes to, že během závodu byly filmové ateliéry uzavřené pro veřejnost, tak dobrovolníci a doprovod běžců vytvořili perfektní atmosféru.K: Jen slovo „fighting" nechci dlouho slyšet.

O: Cíl, že i přes velkou únavu jsem si své místo udržel. Výsledky byly na tabuli malinkým písmem a lehce chaoticky, a tak jsem do poslední chvíle nevěděl s určitostí, jak moc se Polák přibližuje.K: Návrat na trať po 13. hodině závodu. Záplava radosti z běhu a neskutečného štěstí. Běhala jsem a smála se, to bylo dokonalé. Běžela jsem naplno do pocitu štěstí a bylo mi jedno, co bude za hodinu nebo dvě, tenhle okamžik byl dokonalý.

O: Psychická, když Kačenka řekla, že chce skončit. To jsem si říkal, co tu budu sám dělat. A fyzická standard, stehna a vlastně celý člověk.K: Nohy, po jedenácti hodinách odešly neznámo kam, bolest byla tak strašná, že jsem chtěla vzdát, ale poslali mě na masáž, která byla hlasitá, jak jsem křičela, ale za další hodinu byly nohy zpět a já pokračovala v závodě.

O: Vlhko bylo větší problém než teplo. Naštěstí bylo dost houbiček, ale i tak to byla zátěž navíc. Ani v noci se mi nepodařilo zchladit a navíc byl značný vítr, kdy se člověk bál, jestli mu v místních ulicích na hlavu nespadne nějaká retro cedule.K: Teplo bylo fajn, jsme opálení, ale vlhko, to bylo něco. Člověk se abnormálně potil, takže jsem víc sedřená na prsou než obvykle. A ten vítr byl opravdu zážitek. Lítaly i přivázané stany, ale opět během chvilinky pořadatelé vše napravili, vítr foukal dál, ale stany sbalili a byl klid.