Článek
Na tuto otázku dostanete odpověď v závislosti na tom, koho se budete ptát. Položíte-li svůj dotaz člověku, který ultra nikdy neokusil, dozvíte se, že je to velmi škodlivé, nepřirozené a nezdravé. Ultramaratónec na to bude mít zcela opačný názor a zcela oprávněně se bude ostatních ptát: Věnuji se ultramaratónům léta, a pokud je to tak škodlivé, jak říkáte, jak to, že ještě žiju?
Ultraběžec zdravější
Výzkumy mezi zkušenými, dlouholetými ultraběžci ukazují, že jejich zdraví je na vysoké úrovni a každá vláda by z takových občanů měla velkou radost ‒ chodí hezky do práce a nestonají, platí daně a jiné odvody a absolutně nezatěžují systém zdravotního zabezpečení. Dokonce i takové únavové zlomeniny se u nich vyskytují mnohem méně často než u běžců na výrazně kratší distance. S přibývajícími lety zkušeností ultravytrvalců riziko zranění výrazně klesá.
Neefektivní ultra
Ale buďme spravedliví. I mezi kovanými sportovci jsou odpůrci ultra. Ne snad proto, že by považovali větší a delší úsilí (je-li ovšem správně trénováno a praktikováno) za nezdravé. „Ultra není zrovna nejefektivnější způsob, jak být ve formě. Cvičení o vysoké intenzitě vás dokáže dostat do super formy za zlomek času potřebného k tréninku ultra," říká k tomu například britský expert J. Mercola. Dále je ultravytrvalcům vyčítáno, že jejich dlouhé tréninky jdou na úkor dalších důležitých složek celkové přípravy, jako je spánek, regenerace, kompenzační a silová cvičení.
Zlatý střed
Může na tom něco být. A k nejlepším výsledkům nás možná dovede staré moudro našich předků hovořící o „zlaté střední cestě". Je dobré někdy běhat krátce a intenzivně, je dobré někdy běhat dlouho. Zapomínat bychom ale neměli ani na další věci a pravidelně praktikovat také silová cvičení a strečink. Jen tak se našemu koníčku budeme moci věnovat bez problémů a zranění až do vysokého stáří.
