5 tipů, jak přežít ultra

Tohle je věc, kterou profesionálové znají nejen na všech délkách tratí, ale i v mnoha jiných disciplínách. Ve vědomosti je síla. Není úplně výjimkou, když profesionálové přijíždějí do místa závodů třeba i o několik týdnů dříve, probíhají si postupně trať a seznamují se s každou pídí závodu. Samozřejmě nemáme všichni takové možnosti, něco se ale podniknout dá. Prostudujte si na internetu všechny dostupné informace. Pokud máte příležitost, navštivte místo závodu a seznamte se přímo s tratí.

Někdy sami organizátoři závodů pořádají s dostatečným předstihem různé přípravné kempy, tréninky a podobně. Využijte je. Popovídejte si s lidmi, kteří už váš vysněný závod běželi, a požádejte je o radu. Zjistěte, na co si dát největší pozor, kde se můžou skrývat potenciální problémy. Pokud jsou na trati deposity, co do nich uložit na převlečení, doplnění výbavy. Lze na trati použít hůlky? Lze je také odložit v depozitu, nebo je musíte mít na celé trase? Určitě se vyplatí podiskutovat i s těmi, kteří sice daný závod neběželi, ale mají horu zkušeností z jiných ultra závodů.

Trať už jste si v ideálním případě otestovali. Nyní je třeba pomyslet také na veškeré vybavení, jídlo, pití. Dnes je výroba obuvi natolik pokročilá, že pokud vám boty dobře sedí v obchodě, pravděpodobně nebudou ani na maratónské trase dělat problémy. Osud mne takovým zkouškám opakovaně vystavil ‒ úplně nové boty a hned maratón. Mizuno, New Balance, Reebok, Adidas. Vždy to dopadlo dobře. Co ale platí pro maratón, pro ultra už platit nemusí.

Raději opravdu vše otestujte, včetně obuvi. Oblečení, jídlo, které vám sedne a dodá potřebnou energii, pití, které vám bude chutnat i po mnohakilometrové dřině. Běžecký batoh na tréninku v horách nedřel a dobře seděl, bude to ale platit i po 50 kilometrech? Vydrží baterie vašeho sporttesteru nebo mobilního telefonu? Co hůlky? Neodřou vám jejich poutka po pár kilometrech kůži mezi palci a ukazováky? Neucpe se vám trubička běžecké láhve, když do ní namícháte svůj oblíbený koktejl? Otestujte opravdu všechno. Na dlouhých tratích, za každého počasí.

A ideálně také v totožných podmínkách. Pak se vám třeba nestane jako mě, že při teplotách nad 30 °C začne hydratační systém uvolňovat jakési chemikálie do tří litrů pití, takže jsou vám úplně k ničemu, ultra závod v ohrožení a žaludek se zvedá i při použití této vody na ochlazení hlavy.

Velmi důležitá je na ultra tratích také hmotnost. Budete nenávidět každý gram, který s sebou potáhnete navíc. Dobře zvolte všechny položky své výbavy, snažte se jejich hmotnost držet na minimu ‒ a vše důkladně otestujte. Na těchto závodech bývá předepsaná povinná výbava. Dobře prostudujte seznam a zvolte ze své výbavy ty nejlepší a nejvhodnější kousky. Ne vždy platí, že ta nejdražší věc také nejlépe poslouží.

Pokud nemáte možnost trénovat přímo v místě závodu, zkuste alespoň podmínky co nejvěrněji napodobit. V běžecké literatuře je spousta zmínek o tom, jak běžci trénovali v mrazicích boxech (vzpomeňte na Petra Vabrouška v Antarktidě i Arktidě) nebo v saunách, podle podmínek závodu, na nějž se připravovali. Na horský nebo terénní ultramaratón trénujte v kopcích a pokud možno mimo zpevněné cesty.

Při přípravě na pouštní závody budete muset zamířit někam do pískovny. Opravdu! Možná až tam přijdete na to, že potřebujete návleky na boty, aby se vám do nich nedostával písek, jenž dokáže orašplovat kůži na nohou až do masa. Nebo že vaše současné návleky netěsní dostatečně. Každopádně uspořádejte malou předčasnou tryznu za nehty na nohou, možná některé z nich na trati necháte.

Zjistěte si počasí v místě závodů a důkladně se na něj připravte. Bez ohledu na to, zda organizátoři povinnou výbavu kontrolují, či nikoli, si s sebou vezměte vše nezbytné. (Historie zná bohužel i případy, kdy ignorování povětrnostních podmínek a podmínek závodu vedlo ke smrti závodníků; viz například běh na nejvyšší horu Německa.)

Léta dřiny a odříkání, celá fyzická příprava může skončit v kýblu, když při závodech nebude spolupracovat také psychika. Obrovskou nálož kilometrů si vždy rozložte do jednotlivých postupových cílů. Buďte k sobě nároční, nedávejte si ale nereálné cíle. Splnění náročného dílčího cíle vás psychicky posílí do další etapy. Pokud to ale s jedním dílčím cílem z mnoha nevyjde, nevěšte ještě běžecké boty na hřebík. Zase bude dobře. Celou válku lze vyhrát, i když utrpíte několik porážek.

Buďte připraveni na problémy. S největší pravděpodobností opravdu přijdou. I tady platí: Co vás nezabije, to vás posílí. Trénink, příprava na konkrétní závod nám může v mnohém pomoci. S několika problémy jsme se setkali při tréninku a zvládli jsme je hravě, proč tedy ne i tentokrát? Někdy může jít ale opravdu do tuhého. Mějte připraven také náhradní plán.

Bylo vaším cílem doběhnout do desátého místa v kategorii, ale ozvalo se staré zranění? Pak bude úspěchem třeba jen dokončit. Chtěli jste velmi náročný závod dokončit, ale přišla krutá vedra a vy po 80 kilometrech na sobě cítíte známky úpalu a bojujete o každou minutu, kterou zůstanete při vědomí? Pak bude úspěchem doběhnout k nejbližší kontrolní stanici. Vždy musí existovat plán B.

Vždycky běžte svůj vlastní závod. Říká se to jednoduše, ale kdo z nás se nikdy nenechal strhnout davem běžců pelášejících před ním? Držte se striktně svého časového harmonogramu, o němž víte, že na něj máte natrénováno a že právě ten vede k vašemu cíli. Není žádná záruka, že ten chlápek, co utíká před vámi, ví lépe než vy co přesně dělat. Vystartujte ve zdrženlivějším tempu, šetřete síly na silný závěr.

Jak budou kilometry ubíhat, budete se jednou cítit skvěle, jednou úplně na dně. Jednou už nebudete chtít udělat ani krok dál, jednou poletíte jako dravý pták a vaše nohy se budou sotva dotýkat země. To všechno se bude mnohokrát opakovat. Připravte se na to.

„Vzletovou fázi" asi není třeba příliš brzdit, říkáte si, přesto se ale držte své natrénované a dobře propočítané rychlosti. Pár kilometrů „přes hranu" může také znamenat definitivní konec. Šetřete síly, ale zároveň příliš nešetřete sebe. Pro kritické fáze nálady v záporných hodnotách si připravte něco dobrého ‒ k jídlu a pití. Nic naplat, už od narození na nás tohle platí, když nejsme psychicky ve své kůži.

Mějte přichystán „krizový balíček" s oblíbeným občerstvením. Mně tuhle v mé oblíbené kralupské restauraci dali na dalekou cestu rozmixovanou hutnou polévku (takovou mám rád) a vynikající tortillu. Pomáhala k lepším výkonům za hluboké noci. Když nepomůže ani jídlo či pití, zkuste si pohrát s rychlostí. Možná stačí na chvilku ubrat, dohnat svůj dech a znovu nahodit motor. Jak říká Karnazes: Dokud můžeš, běž. Když nemůžeš běžet, jdi. Když nezvládneš jít, plaz se. Jen se nikdy nevzdávej!