Hlavní obsah

Maratónci umírali jako mouchy. Kde hledat příčinu?

Berlín

Současná vedra, která nastoupila v podstatě hned po skončení zimy, nedělají dobře ani milovníkům tradičního jara, ani vytrvalostním běžcům. Naši němečtí sousedé se o tom nedávno přesvědčili hned ve dvou tragických případech. Na dvou různých jarních závodech zemřeli na záhadná selhání srdce dva mladí lidé. Náhoda, nebo přirozená zákonitost příčiny a následku, kterou jsme se rozhodli ignorovat?

Foto: Profimedia.cz

Běhejme raději tak, abychom po maratónu nemuseli končit na zemi. (ilustrační foto)

Článek

V polovině května zemřel mladý muž na dvacetikilometrovém závodě Schluchseelauf v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Letošní ročník akce byl už 33. a za celou historii závodů je toto první případ. 28letý účastník se šťastně dostal do cíle, když jej náhle postihl kolaps. Přítomní lékaři ihned reagovali, ovšem po více než hodinových pokusech přivést muže zpět k životu museli bohužel konstatovat jeho smrt. Přesná příčina smrti není známa. Pořadatelé následně zrušili slavnostní vyhlašování vítězů. Kolem 3300 účastníků se vracelo domů s ne zrovna optimistickými myšlenkami.

Druhý případ se stal v bavorském Řezně, kde rovněž 28letý muž přišel za nepříliš jasných okolností o život. Situace jako by z oka vypadla prvnímu případu. Mladý muž se účastnil tradičního městského běhu Regensburg Marathon, který také úspěšně absolvoval. Po proběhnutí cílovým koridorem však zkolaboval. Přítomní lékaři okamžitě zahájili resuscitaci a úkony k zajištění mužových životních funkcí, avšak bez úspěchu.

Muž byl transportován do nemocnice, tam však umírá na srdeční a oběhové problémy. Zcela konkrétní příčina úmrtí bude známa až po nařízené pitvě. Jisté však je, že se  maratón v Řezně konal za značně vysokých teplot. Organizátoři se však velice snažili nic nepodcenit a na situaci pružně zareagovali přidáním dalších občerstvovacích stanic, kde běžci mohli kromě jiného hlavně doplňovat tak důležité tekutiny. Místo původně plánovaných pětikilometrových rozestupů mezi stanicemi stála nakonec jedna po každých čtyřech kilometrech. Ještě těsně před cíl byla umístěna jedna další, mimořádná.

Lze takovýmto tragickým situacím předcházet? Podobné případy jsou doménou především poslední doby. Čím to může být způsobeno? Lze všechno přičítat jen na vrub globálních změn klimatu nebo skrytých srdečních vad postižených? S největší pravděpodobností nikoli. Běh je stále populárnější mezi stále širším spektrem lidí. Ne vždy nastupují na start maratónů běžci zkušení a dostatečně připravení. A do zcela amatérského odvětví, kterému se většina zúčastněných věnuje pouze pro radost, se přeci jen občas vkradou i výkonnostní požadavky a ambice. To pak může vést k tomu, že neposloucháme signály vlastního těla a silou vůle se snažíme kompenzovat nedostatky v tréninku a zkušenostech.

Vůbec nejlepší zkrátka je, když se smíříme s faktem, že za vysokých teplot není nejlepší nápad bojovat o rekordy. Přeci jen, než se strhat při jednom konkrétním závodě, je důležitější, abychom si pár dalších takových mohli užít i v budoucnu, no ne?

Související témata: