Článek
O pozitivním vlivu něčeho tak jednoduchého, jako je spánek, na lidské zdraví, potažmo běžeckou výkonnost sice všichni víme, ne každý z nás má ale sílu se podle starých moudrých rad také řídit. Naši předci prý spali v průměru devět hodin denně a my bychom od nich v tomto směru neměli být nijak vývojově daleko. Devět hodit spánku ale kde komu přijde jako ztráta času. Jak se to vezme. Nahlíženo prizmatem výsledků dalších studií se to tak vůbec jevit nemusí.
Jedna z četných amerických studií zkoumala vliv délky spánku a mnohých dalších faktorů na výskyt zranění mezi sportovci ze středních škol. Samotná délka spánku se ukázala jako nejsilnější indikátor pravděpodobnosti zranění. Kdo spal jen šest hodin denně, měl více než 70% pravděpodobnost, že se v tréninku zraní. Kdo ovšem naslouchal volání předků a spal kýžených devět hodin, měl pravděpodobnost zranění jen na nějakých 20 procentech.
Dalším významným faktorem, také nikterak překvapivým, byl věk žáků. S rostoucím věkem četnost zranění přibývala. Vypadá to, že už ani žáci středních škol nemládnou. Nicméně délku spánku na rozdíl od svého věku ovlivníme poměrně snadno. V zásadě platí velmi jednoduchá rovnice: čím více spánku, tím méně zranění. Vezměte si příklad třeba z profesionálních keňských maratónců. Někteří z nich v tréninku věnují odpočinku a spánku třeba až šestnáct hodin denně. Nebyl by nakonec ten život profesionálního atleta ideální pro mnoho z nás? A proležený čas rozhodně není čas ztracený. Nebo byste ho raději strávili po nemocnicích?
Každopádně dobrý běh a hluboký spánek!
