Článek
Když byla malá, prošlo si její tělo dvojitým zápalem plic. Dostala zákaz, ve škole nemohla sportovat. Jako babička začala běhat maratóny, když ji bylo více než sedmdesát let.
Každý den vyjde ven a prochází se kolem svého domu v Horncastlu ve Velké Británii, který je vzdálen 135 mil severně od Londýna. Sama Tingleová říká, že má radši při půlmaratónu silovou procházku než klasický běh. Takto sama sobě ordinuje sport.
"Moje tempo je okolo necelých šesti kilometrů za hodinu. Je to takové silovější procházení. Něco mezi během a chůzí," popsala své sportování pro bbc.com. "Nechci, aby někdo chodil se mnou. Jestliže lidé říkají - pojďte se projít se mnou - já říkám ne. Ne, ty si jdi vlastní cestou, já půjdu svou," je rezolutní běžkyně, která raději volí osamělý přístup. A to i při Great North Runu, který absolvovala nejméně desetkrát.
Když bojuje s časem při závodech, lidé na ní většinou křičí "Go Glad Go," protože tento potisk má i na tričku.
Je šťastná, když lidé fandí
Své čtyřiaosmdesáté narozeniny oslavila stylově, střihla si závod na deset kilometrů. Ona a dalších šest tisíc lidí v jednom závodě. A právě nápis "Go Glad Go," je její obchodní známkou. Tím také pomáhá navyšovat finanční prostředky pro charitu. "Mám ráda, když mi všichni fandí. Musíte být šťastni a užívat si to," přiznává, že právě toto ji pomáhá v životě.
Za své chování a přístup vyhrála v listopadu i cenu Dobrovolník roku. A to za své úsilí získat peníze pro potřebné. "Dělám, co mě baví, to mě drží při zdraví a fit. Budu pokračovat tak dlouho, dokud si to budu užívat," je spokojená Tingleová, která, když dokončila svůj první maratón v kategorii sedmdesát let plus, obsadila druhé místo.
"Nevěděla jsem to, byl to můj první čas. Nedělám nic zvláštního. Vždy se snažím ujít pět až šest mil každé ráno," objasňuje své tréninkové úsilí žena, která vyráží za svou pravidelnou dávkou štěstí bez ohledu na déšť, sníh a slunce. "Vidím všude volně žijící zvířata," usmívá se čtyřiaosmdesátiletá běžkyně, která má za sebou i maratóny v Londýně.
