Protahujete se? Možná děláte chybu

Mnozí z nás věří tomu, že správné protahování před tréninkem nebo závodem, po něm nebo i při něm s sebou přináší mnohé benefity. Věříme na menší riziko zranění, zvyšování výkonnosti, účinnější odbourávání laktátu a svalových bolestí. Mnozí z nás se protahují pravidelně. Mnoho z nás méně pravidelně a cítí se kvůli tomu provinile. No a pak jsou tací, kteří se neprotahují vůbec a nedělají si s tím hlavu, natož aby ve svém prohnilém nitru pocítili byť jen stopu provinění vůči vlastnímu tělu.

Vědci vzali jednu strečinkovou víru po druhé a jali se zkoumat její pravdivost. Jako první přišlo na řadu snižování rizika zranění. Vzali si na paškál více než půl třetího tisíce armádních rekrutů a nechali je tři měsíce cvičit strečink. Zároveň pilně sledovali výskyt nejrůznějších zranění. Výsledky byly natolik překvapující, že se výzkum opakoval na podobném počtu sportovně aktivních lidí. Závěry byly shodné: Po tříměsíčním cvičení nevykazoval strečink vůbec žádný nebo jen velmi nepatrný efekt na snížení počtu zranění!

Další sada průzkumů měla za cíl odhalit pravdu o tvrzení, že strečink urychluje regeneraci, snižuje pozdější svalovou bolest po výkonech. Výsledky jsou velmi podobné předchozímu případu. Zde možná o ždibec optimističtější. Ano, strečink skutečně redukuje bolestivé stavy po výkonu, ovšem jeho efekt je velmi malý. Účinky protahování jak po, tak před výkonem či před i po něm se ukázaly jako klinicky nevýznamné.

A co třetí velký plus strečinku, jeho efekt na zlepšování výkonu? Tady je situace ještě nejasnější a zároveň komplexnější. Výzkumníci si pomohli rozdělením sledované kategorie na pružnost svalstva a jeho sílu. Dále sledovali okamžité účinky protahování a jeho účinky v delším časovém horizontu. Bylo prokázáno, že protahování má okamžitý účinek na pružnost kloubů a svalů. Mohou se pohybovat ve větším rozpětí, kladou menší odpor. Tento efekt je však pouze přechodný. Po ukončení cvičení se flexibilita rychle vrací na svou předchozí úroveň. Pokusy ukázaly, že není vůbec snadné prokázat dlouhodobý vliv strečinku. Je jasné, že baletky či jogíni jsou pružnější, flexibilnější a že za to patrně vděčí právě svým cvičením. Otázka je jen, po jaké době se tyto účinky projevují trvaleji.

Co se lékařům prokázat podařilo, je jiný účinek protahování: Strečink pomáhá lidem více tolerovat protahování. Úsměvné, že? Strečink má lidem pomáhat snáze se vyrovnávat s protahováním, tedy cítit se, že jsou schopni natáhnout své svaly více, i když ve skutečnosti nejsou. Dobrá, tak to bychom měli jednu složku výkonu.

Tu druhou vědci sledovali jako svalovou sílu. A opět facka přímo do atletovy tváře. Jako jediná zcela jednoznačná skutečnost vyplývající ze všech provedených pokusů se ukazuje malá, přechodná redukce síly protaženého svalu! Čerstvě protažený sval je slabší než neprotažený.

Co se to k čertu s tím světem děje, říkáte si. Vědci pro vás mají slova v uklidňujícím tónu: Pokud jste aktivními osobami, klidně protahujte. Bude to mít velmi malý nebo žádný efekt, ale rozhodně vám neuškodí. Pokud strečink nemáte rádi, nedělejte jej. Nemusíte trpět žádným pocitem viny. Pouze pokud jste výkonnostní sportovec s přímou závislostí na protaženosti svalstva (a věnujete se například běhům přes překážky), měli byste výsledky pokusů brát s větší rezervou.

Pokusy se totiž dělaly pouze se statickým strečinkem. Dále nebyly zkoumány dlouhodobé efekty protahování v horizontu několika let. Takže je vcelku možné, že se vědci jednou dostanou k dlouhodobým datům a výsledky budou vypadat úplně jinak. Na co nám tedy všechny ty výzkumy jsou, ptáte se? Těžko říci. Ale nejsou všechny k zahození. Třeba nejeden z nich jednoznačně prokazuje, že rozcvičení, rozběhání má velký vliv na snižování rizika zranění.

Takže běhejte, protahujte nebo ne, rozcvičujte. Hlavně neprožívejte žádné pocity viny a mějte fajn den!

Výzkumy dopadu strečinku prováděla Neuroscience Research Australia.