Hlavní obsah

Krev vlastní i cizí a tisíce kilometrů. Češi v Itálii

Praha

Všechny tři volné dny, kterými je cyklistické Giro d’Italia rozděleno, už mají naši koloběžkáři za sebou. Před sebou už jen samé peklo v podobě čtyř horských etap a závěrečné časovky z bašty formule 1 Monzy do Milána. Jejich nohy důkladně prověřily tisíce kilometrů odjetých a tisíce metrů nastoupaných. Žijí všichni, na jejich rukou je ale krev. Někdy jejich vlastní, někdy cizí ‒ to když po cestě ještě zachraňují těžce zraněné po škaredé nehodě.

Foto: Ivo Dvořák/Kick Italy 2017

Konec pekla se začíná přibližovat.

Článek

Před třemi týdny vyráželi z Prahy na Sardinii. Sedmi statečným na koloběžkách, kteří absolvují nejtěžší etapový závod vždy o den napřed před oficiálními účastníky, to je jako věčnost. Jejich dny na stupátkách jsou nekonečné. Od úsvitu do soumraku svádějí boj se smrtonosným provozem na předměstích a se strmými stoupáními Apenin i Alp.

V pondělí vypuklo nejšílenějších pět dní celosvětové koloběžkové historie. Pondělní královská etapa Gira o délce 222 kilometrů a s převýšením přes 5500 metrů mířila nejprve na příkré Passo del Mortirolo, aby následně účastníky hned dvakrát zavedla na Stelvio. V nadmořské výšce 2700 metrů stále ležely více než dva metry sněhu.

„Z rovnice o nekonečně neznámých vyplývá pouze jedno jasné řešení. Jestli se za týden v sobotu objevíme v Monze na startu časovky do Milána, poslední etapy stého Gira, bude to koloběžkový zázrak," přemítá Jan Vlášek, jeden z členů expedice.

Nástrahy trati ale zdaleka nejsou všechno, s čím se koloběžní borci musí potýkat. Zvykat si musejí i na výrazné výkyvy teplot, kdy například zdolávají stoupání na Etnu a nahoře mají o celých 20 stupňů méně než na jejím úpatí. K pohodě ve značné míře nepřispívají ani domácí řidiči. Zdá se, že vše, co není pancéřované, je pro ně lovnou zvěří. Pády jsou někdy nevyhnutelné. Pořádek na italských silnicích zkrátka nevládne příliš silnou paží. Jaromír Odvárka tak v odstavném pruhu potkává jakousi bednu. Z pádu si naštěstí odnáší jen naražený loket. Každá komplikace ale znamená další zdržení a další ukrojené hodiny z tolik potřebného spánku.

Spánková deprivace je dalším velkým strašákem a nepřítelem. Už po sedmi absolvovaných etapách dolehla krize na herce Václava Lišku, jinak koloběžkáře-srdcaře. Ráno odmítl vstávat a celou akci „balil". Nakonec v sobě přeci jen našel dostatek sil rvát se dál s protivětrem a italským provozem. Odměnou byla návštěva italské televize a živý vstup do vysílání.

Zvládne šestice Čechů a jeden Fin zhola nemožné? Sledujeme dál, držíme palce a nervozitou okusujeme nehty!