Herec Liška vzkazuje: Trhněte si nohou!

A je to začátečník, který už koloběžku má a chce se na ní naučit jezdit, nebo si ji teprve vybírá a chce si ji koupit?

V tom případě bude rozhodující, proč ji chce, za jakým účelem a na jakém terénu s ní bude jezdit. Zda ve městě a koloběžka bude fungovat pouze jako přibližovadlo na několik stovek metrů. Zda ji chce do lehkého terénu, či na zpevněné cesty, například na výlety. Na zlepšení kondice, nebo jestli na ní bude závodit. Dobré je si také ujasnit svoje preference, co je pro koho rozhodující. Někdo vybírá podle barvy, někdo silně funkčně, jiný chce koloběžku, kterou má mistr světa, osmdesát procent zákazníků se ale dívá na cenu.

Spolu bychom vám nastavili správnou výšku řídítek, ukázal bych vám, jak se na koloběžce střídají nohy, a pokud byste neměla další otázky, řekl bych vám „Trhněte si nohou!" To je totiž koloběžkářský pozdrav. (smích) Ale ještě než úplně vyrazíte, je také dobré vědět, jak brzdit, protože na rozdíl od kola se na koloběžce brzdí spíše přední brzdou. A také jak co nejvíc využít odrazovou energii, kterou odrazem získáte.

Jednoduše: Nedělejte na koloběžce žádné zbytečné pohyby. Hodně lidí na ní během jízdy klikuje (dělá kliky na řídítkách, pozn. red.). Ideální je mít paže natažené nebo trochu pokrčené, ale zafixované. Pohyb musí vycházet z ramenního kloubu, jako byste koloběžku posouvala před sebou. Nejdůležitější je ale skutečně pravidelně střídat nohy, na rovince po pěti až sedmi odrazech, v kopci po třech i po dvou. Představte si, že stojíte na jedné noze a děláte lehké podřepy... To proto stojná noha vždycky bolí víc, i když si většina lidí myslí, že bolí ta odrazová. Takže střídejte nohy! I když si myslíte, že to na druhou nohu nejde – jde to a co mám zkušenost s více než třiceti tréninky koloběžkové školy, naučí se to každý.

To je, jako kdybyste přišla za trenérem fitness a řekla mu: „Já bych k vám ráda chodila, ale až se dostanu trochu do kondice..." Mimochodem to se mi před lety skutečně stalo. Na koloběžku můžete skočit rovnou teď hned. Navíc ve srovnání s dnes tolik oblíbeným během je koloběžka daleko šetrnější ke kloubům a celkově i svalovému aparátu, a je tedy ideální pro plnoštíhlé, kteří si běháním mohou uškodit. S větší váhou běh bolí a navíc nevydržíte tak dlouho. Na koloběžce těch pět, deset i více minut zvládnete. A také urazíte delší trasu než při běhu, takže s koloběžkou můžete klidně vyrazit na půldenní výlet, což si při běhu moc nedokážu představit. Ale kdoví, třeba bude za pár let v módě jít si jen tak zaběhat z Prahy na Karlštejn a zpátky. (smích) Na druhou stranu běháním se dostanete do kondice daleko rychleji než na koloběžce.

Na kole jste ještě rychlejší než na koloběžce, takže se také dostanete dál, ujedete víc, klouby si šetříte ještě o něco víc, nezapojujete na něm ale takové svalové partie jako na koloběžce. Zároveň na ní výrazně odlehčujete bedrům a současně je zapojujete. Bedra nejvíc dostávají zabrat při běhu, protože při něm dopadá váha celého trupu právě na ně. A bedra a kolo: Pokud na něm nesedíte správně a nezapojujete správné svaly, tak svým bedrům také příliš neprospějete. Z tohoto hlediska se dá říct, že jízda na koloběžce poskytuje daleko komplexnější a zdravější trénink pro naše tělo než běh nebo jízda na kole.

Podobným jako při běhu, což vítají především dámy, tedy hlavně vnitřní strany stehen a hýžďový sval, samozřejmě i přední sval stehenní. Ale na rozdíl od jízdy na kole při jízdě na koloběžce zapojíte i svaly horní poloviny těla: zádové, mezilopatkové, mezižeberní, prsní a svaly na pažích.

Ano, mělo by se protahovat... (smích) Protahuju se chlapsky – málo. Ale mělo by se protahovat, především svaly předních stran stehen, i zadní stehenní a hýžďové, třísla a i záda. Nejdůležitější jsou ale svaly na přední straně stehen. A pak známé achilovky, ty je navíc dobré protáhnout i před jízdou a trochu je zahřát. Protože právě ty dostávají hodně zabrat, pokud se při jízdě na koloběžce odrážíte správně, tedy nedošlapujete na patu.

Atletické kalhoty, krátké nebo dlouhé, podle počasí, běžecké boty a nahoru cyklistický dres, to pro ty kapsičky, do kterých se vám vejde všechno, co potřebujete. Peněženka, mobil, náhradní duše... Já s sebou vozím hlavně pláštěnku, a to i v létě. Když totiž vyjedete na kopec, jste zpocená a pak vás čeká dlouhý sjezd, můžete snadno prochladnout a nastydnout. Pláštěnka v tu chvíli funguje jako skvělý tepelný izolant, který vám udrží teplo.

To je otázka... Protože mě přijali na DAMU a měsíc nato jsem si koupil první koloběžku. Takže ještě než jsem se stal adeptem herectví a profesionálním hercem, už jsem byl koloběžkářem a také absolvoval první závod ligy na koloběžce. (smích)

Sáhl, sáhl... Na dno psychické i fyzické. Myslím, že to fyzické bylo daleko za závitem, který už byl dávno stržený. A psychicky to bylo neskutečně náročné. Myslím si, že jsem to ujel hlavně díky hlavě, kterou jsem si tím ale zároveň neskutečně vyčistil. Jak si někdo jede na půl roku do Indie utřídit myšlenky, tak já si dal měsíc ve Francii.

Jedu, i když nejdřív jsem jet nechtěl, protože si tu bolest z Francie moc dobře pamatuju. Kluci mě ale pořád přemlouvali. Tak jsem na svůj facebook vyvěsil zprávu, že přemýšlím nad tím Giro jet, a ať mi přátelé poradí, co si o tom myslí. Doufal jsem v odpovědi typu „Heleď, neblbni, už nejsi nejmladší...", kupodivu ale dobrých 95 procent odpovědí bylo „Běž do toho!" A to je tak ohromně motivující, že jsem si řekl, když mi tihle všichni a nejenom oni budou držet palce, tak se o to musím pokusit.

Vidíte, teď jste mě dostala. Osobní cíl? Pořád ho hledám. Teď pro mě skutečně platí to staré známé, že „Cesta je cíl". Takže jsem rád, že jsem v sobě po tom všem znovu našel motivaci sportovat a že moje rozhodnutí dokonce inspiruje řadu jiných lidí, ale to určitě není můj cíl. Musím tu hlavu na letošní Giro ještě nastavit. Vím, že to bude děsně bolet. Ale udělám, co je v mých silách, abych svou koloběžku nahoru vyvezl. Takže to je asi ta motivace: Nevzdat to!