Článek
Sportovní výživoví poradci i mnozí trenéři kladou svým svěřencům na srdce, aby doplňovali sodík (ve formě kuchyňské soli – NaCl). Více sodíku při tréninku ztrácejí, potřebují tedy více sodíku zase doplnit, že? Vždyť vzpomeňme na občerstvovací stanice při jakémkoli závodu. Většinou i na nich najdete misku se solí, abyste mohli sodík doplnit.
Nyní ale přichází výzkum zveřejněný nedávno v International Journal of Sport Nutrition and Exercise Metabolism naznačující, že celá věc může mít zcela opačně provázaný řetězec příčina-následek. Říká totiž, že lidský organismus se při zvýšené zátěži zbavuje soli právě proto, že jí má nadbytek.
Pokusné osoby hlásí, že když přešli na dietu s nízkým obsahem sodíku (dieta s velmi malým využíváním soli), změna přišla téměř okamžitě. Ovšem pouze ve složení potu. Nebyl zaznamenán žádný větší výskyt křečí nebo hyponatremie. To jsou dva nejčastější důvody, proč je vlastně sůl běžcům doporučována ve zvýšené míře.
Na korelaci mezi sportovním výkonem a příjmem soli bylo provedeno mnoho studií. Některé s pozitivním, některé s negativním výsledkem. Co ovšem bylo prokázáno téměř nade všechny pochyby, je fakt, že výskyt křečí příjem soli nijak neovlivňuje. Tato teorie ovšem ve světě rekreačního běhu dlouhá léta neoprávněně přežívá. Ani hyponatremii zvýšený příjem soli nezabrání. Ve skutečnosti pokles koncentrace sodného iontu v krvi mívá za příčinu nadměrný příjem tekutin ve stresové situaci. Už Tim Noakes v osmdesátých letech odhalil, že hyponatremie je vlastně „otrava vodou".
Je tedy na čase radikálně změnit příjem soli? Ne tak docela. Studie zatím nebyla provedena na dostatečném počtu sportovců a její výsledky tak nejsou zcela nevyvratitelným faktem. V odborné literatuře ovšem existují zmínky o negativních zdravotních následcích drastického snížení příjmu soli. Pokud se ale k něčemu takovému chystáte, měli byste provádět redukci pozvolna. Trpíte-li nějakými zdravotními komplikacemi jako vysokým krevním tlakem či některými dalšími kardiovaskulárními onemocněními, poraďte se raději se svým lékařem.
Lékaři novou studii, či spíše hypotézu, komentují také známou pravdou, že ztráty tekutin i sodíku pocením jsou u jednotlivých lidí velmi variabilní a k negativním zdravotním následkům může vést jak nedostatečný, tak i nadměrný příjem tekutin. Opět se tedy zjevuje stará známá poučka: Všeho s mírou a řádně naslouchat vlastnímu tělu.
