Ještěd: V zimě i na jaře překonat trakaře

Kamarád Honza běží též, tak spolu vyrážíme autem pod Ještědský hřeben. Hodinka cesty a jsme tam. Vlakem je cesta stále na půl dne. Ve velkém vyhřátém stanu si vyzvedneme čísla. Pohled na jeden stan mě rázem přesune skoro tisíc kilometrů na jih, na vrcholky Alp na jihu Švýcarska. Hádáte správně, Scenic Trail který je partnerským závodem toho ještědského.

Než ale se všemi pokecám, skoro nestihnu vybrat oblečení a přišpendlit na kilt číslo. Do teplot pod nulou ‒ na vrcholu hlásí i -6° C ‒ a větru bude tričko s dlouhým rukávem stačit. Rukavice cvaknu na pásek. Přesně v poledne tu máme start. Kratší rovinku střídá sněhem pocukrovaný prudký svah pod lanovkou. Po dvou kilometrech nezvykle v botách trochu tuhnou lýtka, uf! Stočíme to vlevo na Pláně. Přes těch pár šutrů zatím lezu opatrně. Pak běžím z kopce, čekám že sletím, spadnu. A nic, boty drží.

Tomáš Zahálka

Sice máme za sebou sotva tři kilometry, ale občerstvovačka s melouny, banány a čajem přišla vhod. Následuje seběh po hřebenu. Jako naprostý antitalent na seběhy, horší částí sněhem pokrytou cestou, předbíhám a dobíhám i Honzu. Ale nic netrvá věčně a je tu kilometr do kopce. Motivační hláška na stromě: "Ještě klid, do cíle daleko" mě trochu znejistí. Už máme osm kilometrů.

Tomáš Zahálka

Zase se mihneme tou samou občerstvovačkou. A aby to nebylo málo výškových metrů na vrchol Ještědu, sklouzneme se i čtyřkovým tempem pěkně do údolí. Deset kiláků za hodinu deset minut. Zatím to vypadá na dobrý čas. Jenže cesta lesem je místy prudká a nekonečná. Kousíček po silnici a organizátor ukazuje na šutry, obří balvany pokryté sněhem a ledem. Na rovinu, tohle bych v tom počasí bosky nedal.

Aleš Zavoral

V mlze hledám vysílač. I tak vrcholová fotka v mlze nesmí chybět. Ledový sešup. Přes silnici a zase to pálím přes šutry a kořeny. Zase doběhnu Honzu. Když už slyšíte moderátora v cíli, konec ještě není, ještě jednou na Ještěd. Tady to po bahně už sem tam klouzne. V areálu ještě nezasněžují, ale i tak tu sníh máme. Druhé šutry pod lanovkou jsou ještě drsnější a klouzavější. Tempo tohohle plazení už mobil asi ani neměří. Chytám se bez rukavic šutrů a lezu nahoru. Uteklo moře času a čas už asi pod tři hodiny nebude.

Tomáš Zahálka

Sbíhám po asfaltu, poslední kopeček. Zapadnout do hluboké vrstvy nafoukaného sněhu a znova pod lanovku. Nasadím rukavice, kdybych letěl, ať si moc neodřu ruce. Zkouším maximální rychlost a užívám si předbíhání. Cesta se pohupuje a občas radši vybírám zatáčky než rovně dolů. Je tu posledních dvě stě metrů, letmo pohlédnu na hodinky, sakra to pod tři nebude!

Tomáš Zahálka

Ledabyle zrychlím, píp a čas se zastavil na 2:59:59, jooo! Zlepšení proti minulému zimnímu o 25 minut. Zajímavá to zkušenost pro bosáče, běžet v botách určených pro takový závod. A Honza? Ten doběhl tři minuty přede mnou. Zbývá skočit na pozávodní jídlo, na výběr je několik možností a těšit se na jarní verzi.

Tomáš Zahálka