Článek
Loni jsme běželi tento štafetový závod klasicky, 36 úseků ve dvanácti. Letos v dubnu kapitán Lukáš přišel s tím, že to dáme v kategorii Ultra. Tedy 345 kilometrů v šesti běžcích. Jak jistě tušíte, je to jen necelých 60 kilometrů na každého do limitu 36 hodin. Po uvedení osobáku na 10 km, který u mě bosky činí lehce pod 43 minut, organizátoři do rozpisu napsali zhruba 43 krát šest. Tomáš 57 kilometrů celkově za 4:22 hodiny, optimisti. Rovnou jsem odhadl, že reálně své úseky zaběhnu do 5:15 hodin. Start v 9:00, v Praze prý v neděli ve 14:10. Uvidíme, zatím nepředbíhejme.
Když nám odpadla jedna běžkyně, přesvědčil jsem k masochistickým orgiím svou Lídu a už jsme zase byli v plném počtu. Lukáš, Tomáš, Lída, Petr, Vašek a Michal neboli Mišák. V pátek jedeme s Vaškem vlakem do Valtic a dbáme na vhodnou předzávodní přípravu v hospodě Valtická rychta. Máte kachnu? Tak dvakrát, prosím. Byla excelentní.
Na startu přespíme pod širákem. Když mě ráno bosého v tričku uviděl Dušan, prohodil, že je mu ze mě úplná zima na tělo. No, na co také jiného, že? Pak se už se zbytkem týmu fotíme u dodávky, která bude na chvíli naším domovem. Zvolili jsme taktiku běhat dva úseky najednou.
Krev, bolest, možná i fraktury
První vybíhá Myšák, hrdinně bos. Na prvním úseku si nakopl palec, rovnou poslal fotku a dal to v nejlepším čase, v jakém mohl. Jenže když čekáme na předávce v Březí, popoběhnu k přejezdu vyfotit si vlak a najednou strašná bolest prostředníčku na levé noze. Asi nějaký nerv, snad jsem si ho nezlomil, přemýšlím smutně. Prostředníček, ne ten nerv.
Mezitím vybíhá Lída v minimalistických botkách Vivo. Jen si pochvalovala: "První dva úseky jsem prožila velice pozitivně. Jezdili proti mně cyklisti, mávali a zdravili. Úseky byly plné stromů a krásných výhledů na rozlehlé vinice a pole s dýněmi."
Pokračuje nejmladší člen týmu Vašek, doslova vlítne na své úseky. Pak běží Petr, šéf naBOSo, jak jinak než naboso. Když neřídí dodávku, přebírá řízení Lukáš, já naviguju. Připravuju soubor se souřadnicemi předávek. V restauraci v Hnanicích se zas trochu najíme. Polykám řízek a kolu.
Lukáš vybíhá na nejtěžší, kopcovitý, ale krásný úsek Národním parkem Podyjí. Když vběhne do druhého úseku, volá mi. Běží se přes Břečkov? Koukám do mapy a říkám, že ne. Běž radši kolem nějakého rybníka!
To se rozběhá!
Svážu náplastí zraněný prst s druhým vedle a zkouším to rozběhnout. Po chvíli to jde, uf. A už v reflexní vestě, s čelovkou a blikačkou přešlapuju na předávce ve Vranově nad Dyjí a čekám na Lukáše. 18:22, jdu na to, valím do strašného krpálu tempem kolem 5:30 minut na kilák. Prstík najednou dobrý, asi se dá vážně všechno prostě přeběhat. Na rovince mě doběhne nějaký běžec, zřejmě běží jeden úsek jako většina. Ještě se pokochám západem slunce, trochu přidám a jak se objeví další kopeček, předbíhám. Slítnu kopec a jsem na předávce. Řeknu, že běžím ultra a frčím dál. Dávám se do úseku, co jsem běžel i loni, jenže už skoro ve tmě. Zapínám osvětlení a říkám si, zda ten asfalt v zatáčkách v seběhu bude tak pichlavý jako minule. Celkem pohoda to byla, rovinka přes most přes Dyji. Volám Mišákovi, tři kiláky, připrav se. I přes svit čelovky je každý došlap naboso řekněme takovým překvapením, ochutnávám ploskami nohou, po které šedé, černé ploše se běží líp. Jo, ty záplaty jsou trochu příjemnější. Uherčice a je to tvoje, Mišáku.
Mišák doběhl a je na řadě Lída. Petr a Lukáš to zařízli ve spacáku v dodávce. Myšáka odchytil nějaký známý a jdeme s Vaškem na zelňačku k nim. Hlídám čas, jinak by ti dva nevypadli asi nikdy. Abychom stihli dojet dřív, než Lída doběhne. Doba jízdy autem je průměrně tak 25 minut, stíháme. Pauza na předávce bývá zhruba hodinu a půl. Zaříznu to i já. Vašek běží. Když běží Petr, ujímám se místo spaní navigace. Lukáš se doveze na svou předávku.
Pak nad ránem, kolem páté v Tučapech zase já. A jako jediný podruhé s noční výbavou. Bez světel a vesty bych byl rychlejší, ale přerazil bych se v první zatáčce. Místo spaní běžím do kopečka v rámci možností. Z kopce mě předběhne nějaký běžec, ale do konce jeho úseku jsou to asi dva kiláky, tak se ho držím. Když předá a rozdýchává to, jeho kolega to z kopce k nádraží v Plané nad Lužnicí pustí asi 4 minuty na kilák, tak běžím taky tak. Jenže zatáčka a šutry kolem, au! K řece a následuje můj neoblíbený úsek z loňska.
Ze zeleného mužíka v růžolící torpédo
Beru radši sandále Earth Runners a ťapám terénem a štěrkem kolem chatek. Po čtyřech kilometrech asfalt, zahodím sandále, nahodím nějakou tu fotku a zase nějaký běžec. Dobře, zkusím mu zdrhnout, 5 minut na kilák stačilo a jsem fuč. Jen vyfunět kopec k náměstí. Z kopce, kde jsem šokoval místní čekající na autobus, a po hrázi k tělocvičně. Proti loňsku, kdy mi bylo v půlce úseku naprosto blbě a doběhl jsem skoro zelený, teď po dvojité porci kilometrů celkem pohoda.
Lelkujeme ve Střezimíři na nádraží. Když kolem poletují holuby, prohodím k soupeřům: „ Facebook a podobné blbosti na komunikaci týmu nepoužíváme, máme poštovní holuby!" Jenže Mišáka bolí noha, rada „doběhni to na té druhé" zabírá jen částečně. Nevzdává to a dává svůj poslední úsek. Trochu to ale vypadá na boj s limitem.
Lída se do toho obouvá a běží své dva poslední úseky přes Sedlec-Prčice. Na tom místě končí slavný český pochod s dlouhou tradicí, kterého se ona pravidelně účastní od svých pěti let. Dojatě pravila: "Proběhnout tím náměstím pro mě bylo emočně velmi silným zážitkem. I slza dojetí ukápla na náměstí, které jsem poprvé viděla liduprázdné."
Utíkáme před tmou
Následuje Vašek a Petr. Lukáš těžký a kopcovitý úsek přes Kamenný Přívoz rychle zdolává v botkách Sockwa s milimetrovou podrážkou. Blíží se závěr. Přebírám v Libni, ve vesnici, ne v části Prahy. Osvětlení už neberu, když se bude stmívat, prostě přidám. Následuje seběh Jarovským údolím, beru zase sandály. Kde už jsem ty šutry jenom viděl? Tady se běhá podzimní Trailová Závist!
Cyklostezka kolem Vltavy, nedaří se mi to po těch pár kilometrech rozběhnout na čtyřkové tempo, ale zkouším to. Jak ukrajuju metry a kilometry, zrychluju a posledních víc jak půl kiláku letím. Cíl v Braníku v Intercampu Kotva je tu v 18:46. A celý náš bosý tým. Díky moc všem za nádherný běh, zvládli jsme to, 345 kilometrů za 33:46:10 v šesti! Můj bosý výkon 57 km a +890 metrů převýšení, z toho v sandálech jen 10 km za 5:16 hodiny. Průměrné tempo tedy 5:33 minut na kilometr. Odhad jsem měl přesný, tu minutu asi zhltlo obouvání.
Vašek k tomu dodává: "Jednoduše? Nemám slov. Mám z této akce tolik zážitků, že nevím, kterým dříve začít. To se prostě musí zažít! Opět se sešla skvělá parta lidí, nejlepší samozřejmě všichni bosálisti. Kamkoli jsme přijeli, okamžitě byl rozruch. Tomášovy kilty měly taky úspěch."
A spokojený Petr: "Tak za mě naprostá paráda, co se týče běžeckého zážitku i objevení možností, které jsme schopni jako tým dát. Obrovské posunutí v mém vnímání týmového i osobního výkonu, za který moc děkuju a těším se na další. Toto si musí opravdu každý zažít sám, tak moc doporučuju."
