Jak si správně vybrat běžecké boty, díl druhý

Už byla řeč o správné velikosti boty. Podélný rozměr ale také není všechno. Důležité je, aby vám bota seděla i na šířku. Neberte si v obchodě vůbec servítky a zkoušejte a zkoušejte, až vám bude bota dobře sedět i v tomto směru.

V podstatě všechny boty brání řádně pracovat podélné i příčné klenbě. Jen některé více a některé méně. Pro představu si doma udělejte malý test. Z oblíbené tenisky vyjměte vložku a stoupněte si na ni bosým chodidlem. Noha přečnívá? A to vezměte v potaz i to, že prostoru v botě je ještě méně. Vložka se totiž částečně navaluje do stran. Takhle nám boty brání chodit a běhat přirozeně. Proto jsem velký zastánce minimalistické obuvi, respektive běhu naboso.

Drop je skon špičky oproti patě nebo výškový rozdíl mezi špičkou a patou, chcete-li. Čím více se drop blíží k nule, tím přirozeněji bude vaše noha dopadat na podklad. Zvykejte si ale na přechod z běžné běžecké obuvi s olbřímím dropem na nulový rozdíl postupně a pozvolna. Achilovka a vazy v kotnících a chodidlech si musí na svou původně přirozenou formu činnosti zase zvyknout. Od počítače po několika letech taky nevstanete a nejdete se na celé dny ohánět krumpáčem. Nebo u toho alespoň nečekáte, že zůstanete bez následků.

Svrchní materiál je další důležitou částí boty. Bude se rychle opotřebovávat? Praskat nebo trhat v místech ohybu? Bude kecka dostatečně odolná, aby vydržela běh ve štěrku nebo suti? Bude dostatečně dýchat? Zastávám názor, že svršek boty by měl hlavně pořádně ventilovat. Nohy se potí, případně nabíráte vodu při prodění potoků a řek nebo vám stéká po nohách při dešti. A všechnu tuto vlhkost je třeba dostat co nejrychleji zase ven.

Proto nejsem příznivcem membránových vylepšení běžeckých bot. Membrána je sice hezká věc, ale pokud prší, pokud probíháte loužemi, brodíte, více se potíte, tak nestíhá. A bota s membránou také hůře vysychá. Je daleko jednodušší a účinnější mít botu jako malé řešeto a nechat vodu v klidu vytékat. Myslet si, že se mi vlhkost nebo voda nedostane do bot, které končí pár centimetrů nad zemí, je pro mne úsměvná představa.

Tloušťka mezipodešve určuje míru tlumení nárazů a tím také do značné míry její použití. Představte si, že jedete na kole. S pevnou vidlicí cítíte každou nerovnost, přenos sil je ale mnohem účinnější a vy dokážete při stejné námaze vyvinout větší rychlost. S odpruženou vidlicí je to pohodlíčko i v těžkém terénu, při každém šlápnutí ale část síly ztrácíte v pružících komponentech.

Tlustší podrážku využijete při delších výbězích po tvrdších podkladech. Tenčí, případně tvrdší, vám dodá více stability a více kontroly nad došlapem.

Tuhost boty souvisí s podpůrnými, pomocnými systémy boty. Čím více se kecka blíží minimalistické obuvi, tím menší tuhost čekejte. Konvenční obuv určená na dlouhé výběhy a navíc v terénu bude tuhá jako váš moravský strýc po lahvi slivovice. Boty mívají zpravidla hodně vyztuženou střední část, pod obloukem podélné klenby chodidla. Tím sice klenbu jako takovou podpírají, na druhou stranu přispívají k jejímu dalšímu ochabování.

I u zavazování máme z čeho vybírat. Nejde jen o tkaničky ploché, kulaté, buřtíkové, s trojhranným či čtyřhranným průřezem. Bez konvenčních tkaniček se můžeme obejít docela. Existují i gumové, kevlarové či ocelové systémy dotahování.

Pokud běháte za šera nebo za tmy, určitě je dobré na sebe řidiče aut upozorňovat co možná nejvíce z co možná největší dálky. Reflexní prvky na botách k tomu mohou přispět. Tady platí čím více, tím lépe. Dobré je zviditelnit se nejen zezadu, ale také ze stran, případně zepředu.

Některé boty mají jazyk přišitý k botě jen v jeho dolní části, výrobci jiných se snaží zastabilizovat ho i bočně. Často se jim to daří, někdy je to však na úkor komfortu. Boční pásky mohou tlačit do nártu. Na druhou stranu jazyk posunující se s přibývajícími kilometry do stran také není nic pohodlného.

I ve vložkách může být ukryté nějaké to kouzlo. Podle nich sice asi svou běžeckou botu nikdo vybírat nebude, mohou být ale vítaným bonusem. Kromě sofistikovaného tvaru a různých podpěr klenby chodidla mohou dnes ve světě technologií nabídnout také antibakteriální úpravu a vlákna bránící tvorbě zápachu.

Jsou vaše vysněné boty šité, nebo lepené? Tradiční šití poskytuje zpravidla delší trvanlivost a lepší odolnost. Moderní lepení, či tepelné svařování otevírá designérům netušené možnosti při tvorbě vzhledu, na druhou stranu nemusí lepení vydržet až tak dlouho. Dáte přednost skvělému designu, nebo upřednostníte delší výdrž v tradičním pojetí?

Existují i boty, které jsou od výrobce připravené na vložení čipu, pohybového senzoru. Vyjmete vložku a v mezipodešvi nalézáte prostor na sofistikovaný krokoměr a kdovícovšechnoměr. Stačí odstranit pěnovou výplň a nahradit ji technikou.

Ať tak či onak, v konečném důsledku hraje pro mnoho z nás hlavní roli cenová dostupnost. Vyplatí se kupovat nejlevnější modely, nebo mám naopak zainvestovat do posledního výstřelku módy? Vlastní zkušenost mi potvrzuje staletími ověřenou „zlatou střední cestu". Dobré boty nemusí stát mnoho tisíc. Od bot za pět set ale také nečekejte žádné zázraky.

Osobně dávám přednost spíše výprodejům loňských a předloňských modelů a za nové boty jsem ochoten dát maximálně dva tisíce korun. Když jsem si naposledy výjimečně pořídil ultranovou specialitku, odešla mnohem dříve než už zaběhnuté kecky nižší střední třídy.

Ještě pořád si chcete jít kupovat nové boty na běhání? Není nakonec jednodušší běhat naboso?