Jak jsem si užil pražský maratón naboso a v kiltu. A trochu něco navíc

V pátek odpoledne a celou sobotu pomáhám kamarádovi Petrovi na stánku na maratonském expu. Potkám spoustu známých i neznámých. Miloš si vyzkoušel kiltík a Roman říká, že jsem trochu magor, být na expu a pak běžet maratón. Uklizeno máme až po půlnoci, to asi nebude ideální příprava.

Je to tady, v neděli ráno v sedm hodin jsem úplně tuhý. Ještě že Petr udělal pití s mladým ječmenem, to trochu pomohlo. Vybíháme spolu za jeho tým naboso oba naboso, dva kiláky na Staromák. Na focení Světla pro svět, za které už po třetí běžím maratón.

S Petrem v koridoru G potkáváme dalšího zkušeného bosáče Tomáše Šebka, běží za Lékaře bez hranic, a pak Kateřinu. Tóny Vltavy a už se dav rozchází. Po čtyřech minutách brána a jde se na to. Na rozdíl od maratónu ve Vídni se tady dá rovnou v davu běžet. Zatím to pojímáme jako takovou konverzační procházku. Když ale po kiláku a půl kolem profrčí vodiči na 3:45, chytnu mlsnou slinu, že bych zrychlil? Tomáš říká, že se natočíme na jeho kameru na Karlově mostě. Šoupne ji ze srandy i trochu pod kilt. A Kateřina ji zase drží obráceně. Snad to nakonec budou profi záběry, necháme se překvapit.

Zatím si vykračujeme po nábřeží. A je tu další bosý běžec, až z Turecka. Trochu fouká proti větřík, i pod kilt, to je příjemné. Na občerstovačce čekám na Petra, až si odskočí. Mám prý běžet, tak jo. Libeňský most trochu přidávám na pětkové tempo. Petr mě ještě doběhl. Teď to přijde, má nejméně oblíbená část. Kostky, kostičky za Těšnovským tunelem. Trochu au, ale jde to. Pařížskou a jsme zase na Staromáku, kde Anry s Kateřinou fandí.

U Národního divadla se blíží patnáctý kilák a kolem mě proběhne Pepa. Dobře, tak začnu běžet. Běžím s ním, tempo vyhovuje. U odbočky pod Nuselský most řadím čtyřkové tempo a začíná předbíhání, nejrychlejší kilák byl za 4:27. Taky to bylo tím, že mi do cesty nepostavili zrovna žádnou občerstvovačku.

Proti už běží a zdraví mě Ondra Pojmon. Výhoda úseku do Podolí je, že se potkám s těmi přede mnou i za mnou. Píp a půlka závodu za námi, v čase 1:55 a stále pokračuji svižně. Za mnou běží nevidomý Ondra Zmeškal s trasérem Lukášem, zdravím. Zpomalím, jen když se mi připlete do cesty občerstvovačka. Přiznám, trošku mě bolí levé stehno, ale běhu to nebrání. Pozvednu kilt, ale jen trošku a poleju stehna vodou. To menší vedro mi taky nevadí, hlavně že svítí sluníčko. Opálím si alespoň ťapky.

A jsem na Smíchově, dobíhám Veroniku Šimáčkovou. A pak na mě někdo řve ahoj, je to další bosý běžec Pataky. Už mám za sebou skoro 30 kiláků, vloni jsem zde byl vyřízen. Teď jen tak hecuju kameramana na motorce, jestli se můžu svézt. Na třicátém máme bonusovou báječnou občerstvovačku. Šoupnu do sebe trochu coly a čokolády.

Milan mi mezitím připevňuje na zádech mou dárcovskou výzvu pro Světlo pro svět https://www.darujme.cz/tomas-pro-svetlo/. Budeme rádi a díky za každý příspěvek. Pak se ještě chvíli vykecávám a najednou kolem běží Michal Hrabec. Předloni mi tady utekl. Pozdravíme se, vystřelím a mizím.

Předbíhám další známé běžce, Miloše, Vaška. Davy fandí, pohoda. U úřadu vlády mi fandí Michal, který po sobotním horském závodě vypadá odpočatě. Při mém čtvrtém městském maratónu už chybí ona pověstná maratónská zeď. Asi jsem ji zazdil hlavou, výkonu je řekněme nadbytek. Pak hecnu Alexandra "Makej, přece se ode mě nenecháš předběhnout". A podruhé Libeňský most. Vítr mě lehce unáší do strany, asi by to chtělo nějakou zátěž, když mám 60 kg i s kiltem. Možná má vliv i moc lehká obuv. Hodím sprchu na osvěžení a občerstvovačku.

Rovinka dlouhá, začínám se těšit na ty kostičky. Jen drobná chybka se vloudila. Na čtyřicátém zase proběhnu sprchou, ale mokré ťapky jsou pak citlivé i na lehce hrubší asfalt. No nic, valím dál, kostky statečně přeťapkávám. Zatáčka do Pařížské, zapomínám na předešlé kilometry a kilometříky a valím zase čtyřkovým tempem. Modrý koberec a letem přes něj se čas zastavil na 3:49:58. Nechtěl jsem mít na medaili mou neoblíbenou číslovku padesát, povedlo se.

Gratuluje mi sám Carlo Capalbo a pak následuje menší rozhovor. Za bosáče jsem doběhl první, Tomáš, Petr a další doběhli za mnou. Ještě nás kamarád Honza Hamaďák vyfotí s nevidomým Ondrou Zmeškalem a Lukášem. Gratulace k jejich výkonu 4:01. Budu jim fandit, až poběží maratón po Velké čínské zdi.

Závěr, zlepšení maratonského osobáku o 43 vteřin a druhá půlka konečně rychlejší než první, tipněte? Bylo to o celých 10 vteřin. Asi je u mě jedno, jakým stylem vyběhnu, jestli přepálím nebo nepřepálím start. Doběhne to k podobnému času. Asi jsem se tentokrát zbytečně moc šetřil, byl to zatím můj nejpohodovější maratón. I předbíhání bylo fajn, na pátém kiláku jsem byl na 3285. místě celkově v cíli na 1719. příčce Tak někdy příště, snad se mi časem povede doběhat se k času kolem 3:30.