Článek
Na závod v horku se připravujeme ještě pečlivěji, než na trénink. Kudy trať povede, jak je dlouhá, kolik bude občerstvovaček a jak daleko od sebe? Budou na nich mít dost zásob i pro závodníky na chvostě? Vše o dostatečné hydrataci správnými nápoji si můžete přečíst v minulém díle a rozhodně neponechte nic náhodě. Pamatujete si na první Nike We Run Prague, kde bylo hodně sluníčka, málo vody a účastníci závodu padali jako mouchy? A to bylo jen deset kilometrů.
Naproti tomu, již tradiční Zátopkův zlatý týden s dráhovou desítkou, pětkou a silničním maratonem je vzhledem ke svému termínu (20., 24. a 27. července) s horkem již tradičně spojen. Teploty při něm dosahují často přes třicet stupňů. Ano, bylo i 36 ve stínu (pokud tedy nějaký stín byl) - na maratonu, který se tradičně startuje již v půl čtvrté odpoledne, přesně v čase, kdy startoval Zátopek v Helsinkách. Vzpomínám si, že mi teploměr v autě ukazoval třicítku ještě večer po vyhlášení, a přesto tu nebyl jediný kolaps: zkušení běžci všech věkových kategorií již vědí, co to obnáší.
Přizpůsobte rychlost
Co tedy s tím? Tak předně, na osobáky v horku zapomeňte. Osobák si můžete udělat ještě tak na stometrový sprint, ale ne na dlouhé trati. Hlídejte si tepovou frekvenci a jděte jen takovým tempem, na které vás sporttester pustí. I když máte pocit, že jen jdete. Tepovka je totiž v horku vyšší, daleko dříve se dostanete do červených čísel. Přestřelení se nevyplácí, nezpomalíte-li dostatečně na začátku, budete později nuceni zpomalit daleko více. Ona taková nedobrovolná chůze - s tepem 130 sice, ale naprostou neschopností odlepit nohu od země, není nic moc a každý závodník, který si lépe rozložil síly a vás v tomto stavu předběhne, představuje jen další klacek pod vaše bezmocné nohy.
Hrňte vodu na sebe i do sebe
Pijte, občerstvujte se, ochlazujte. Na závody zpravidla není třeba brát si od začátku pití, vyplatí se však znát, jak je to s občerstvovačkami a není od věci si zajistit někoho k trati, kdo vám podá pití či kus banánu zejména tehdy, nepatříte-li k těm nejrychlejším a soupeři vám vypijí zásoby. Při horkých závodech na dráze obvykle nabízejí vodu a houbičky, je velmi příjemné na sebe každých 800, někdy i 400 metrů na sebe něco vyždímat (na mé černé hlavě to obvykle jen zasyčí), venku bývají intervaly mezi osvěžením daleko větší. A ještě jeden TIP: Vyplatí se ještě před startem namočit hlavu a tričko, případně i čepičku a je-li možnost, klidně i pár minut postát či aspoň máčet ruce v chladné vodě.
Teplotu nápojů na občerstvovačce nejspíš neovlivníte. Když je opravdu výheň, zpočátku příjemně chladivé a osvěžující se mění v odporně teplé. Teplý ionťák pak chutná asi tak podobně jako... zteplalé pivo. Minerály poskytne také, ale... brrr. Na hodně dlouhých závodech přes hory doly, kde si nejspíše všechno táhnete s sebou, nepohrdněte přírodními zdroji – ne snad k pití, ale k osvěžení. Namočit triko a počvachtat se v chladivé vodě vás tolik nezdrží, naopak budete možná brzy dohánět ty soupeře, kteří to neudělali a nyní se jen smaží...
Po závodě, zvláště náročnějším, myslete i na to, že vám může být po doběhu i ve třiceti stupních zima. Oblečení máčené vodou k osvěžení na trati se nyní může stát mrazivou pastí, v níž si paradoxně koledujete o nastydnutí. K tomu připočtěte "imunitní okno" několik hodin po závodě, kdy jste obecně náchylnější ke všemu. Suché čisté oblečení, ručník a třeba i mikina by ve vašem závodním zavazadle určitě neměly chybět.
PŘEDCHOZÍ DÍL:Jak běhat v létě: Horko jako v prádelně
