Jak běhat v létě: Horko jako v prádelně

Pitný režim je důležitý po celý rok a často jsme vysušení jak makrely. Kolik z nás se někdy přistihlo, že se nestíháme napít a jazyk se nám lepí na patro? Nejspíš všichni. Jít do tréninku hydratovaný neznamená půl hodiny před ním do sebe naklopit džber vody či ionťáku jako velbloud, ale průběžně doplňovat po celý den.

Nemusím připomínat, že žízeň nezaženete bublinkovými nápoji ani pivem a jestli vám nechutná čistá voda, přidejte do ní citron či limetku a bylinky, například mátu nebo meduňku. Jen pozor, máta někdy trochu vysušuje – a proto se nápoje vyplatí střídat. Dáte-li si kafe, včetně kávy ledové či oblíbeného frapíčka, je důležité dát si k tomu ještě pořádnou sklenici vody. Vodou dostatečně prokládáme i večery s grilováním a pivem či vínem. Není nic horšího, než pak v noci, kdy byste měli spát, chodit jen popíjet a čůrat. Dehydruje nejen káva a alkohol, ale i čaj.

Na samotný běh se pak vyplatí natankovat i s sebou, ačkoli své oblíbené kolečko jindy dáváte v pohodě „nasucho". Více se potíte a ztrácíte vodu i minerály, proto je nejlepší hypotonický ionťáček. Kam s tou vodou? Flaška v ruce je poněkud nepohodlná a dejte si pozor na asymetrii, kterou způsobí. Může vám rozhodit techniku a vaše krční páteř vám příliš nepoděkuje.

Pokud na sobě nesnesete pás či ledvinku (jako já), alespoň střídejte strany. O něco přijatelnější je navlékací zásobárna vody přímo na ruku, její tvar se přizpůsobí tomu, kolik v ní právě je. V ruce to nešplouchá, nicméně asymetrie v rozložení váhy v rukou je tu také. Ideální je pás s lahvičkami, spíše s několika menšími, než jednou těžkou, poskakující a čvachtavou vzadu. Jeho váha se na těle lépe rozloží a navíc si můžete do jedné či dvou rozdělat ionťák a do ostatních vodu, a pít podle momentální potřeby. Běžci nejdelších tratí v divočině ocení dromedáří pytlík camelbak a pití rovnou z hadičky.

Nechcete-li s sebou táhnout vůbec nic, najděte si okruh a schovejte si láhev někde v koruně stromu, z něhož si uděláte svou občerstvovačku. Své výhody má i trénink na stadiónu. Ačkoli dráha žhne a stínu je poskrovnu, můžete si kdykoli odskočit k pití na lavičce, nebo přinejhorším na WC, kde si můžete též rovnou smočit hlavu či triko.

Stín na trati budete vyhledávat nejspíše automaticky, pokud tam bude. Ve vrcholném létě je slunce vysoko, a tak jsou stíny i vzrostlých stromů zatraceně krátké. Můžete-li si vybrat čas pro svůj běh, přivstaňte si raději ráno nebo si počkejte na večer, přičemž ráno je vzduch příjemnější, čerstvý a svěží a máte „odpracováno", zatímco navečer se vám již nemusí chtít.

Když vás ale čeká závod, kde lze předpokládat horko, můžete vyrazit v rámci aklimatizace i přes den. Trénink by v takovém případě měl být spíše lehčí. Buďto na techniku a kratší úseky a klidně i sprinty, které oceníte i na delších tratích, nebo naopak souvislý v mírném tempu. Pro náročnější trénink volte radši příhodnější dobu. Volnější by mělo být i vaše obvyklé tempo, což pak bude platit hlavně v závodě, kde se vaše tělo přehřívá, tepová frekvence je vyšší a daleko dříve se unavíte (či utavíte).

Zejména majitelé citlivější pokožky by neměli nechat doma ochranný krém. Abyste se necítili ulepení, hodí se krém s jemnější texturou, nebo ještě lépe sprej, jímž se pouze postříkáte, takže nebudete mít ulepené ruce. Sprej nastříkejte na ramena, rozneste na obličej a všechny části těla, čnící ke slunci. V případě, že vás čeká závod na pořádném výpalu, vyzkoušejte jich v tréninku několik, abyste se v závodě netrápili pod neprodyšnou krustou. Vaše hlava, zejména majitelé tmavší kštice ocení i lehkou, světlou prodyšnou čepičku, aby odrážela světlo. Vyzkoušet můžete i čepici s připínatelným pruhem látky chránící krk vzadu, kam slunce také nemilosrdně pere.

Po tréninku nezapomeňte na dotankování a bohatě využijte přírodních koupališť k přirozené regeneraci. Vyplaváním se perfektně uvolníte a až bude léto končit, je pak taková koupel alespoň pro nohy skvělým způsobem regenerace.