Hradec Králové má svůj maratón ‒ dvakrát hurá!

Hradec Králové je město známé svou dobrou cyklistickou infrastrukturou, a tudíž velmi příznivou lokací, pokud vezmeme v potaz prudké změny nadmořské výšky. Hradec je prostě rovinka, říkají všichni, kdo tam jezdí na kole. Asi právě proto je tam cyklistika tak populární. Konkurenční běhání ovšem také nezůstává pozadu. A letos se k tomu všemu připojilo také maratónské šílenství. Hradec Králové se tak začleňuje do seznamu nemnoha měst v České republice, která mají svůj vlastní maratón.

Historicky první hradecký maratónský startovní výstřel třeskl v neděli v 11:15. Do podzimních vichrů a teploty kolem 5 °C se na trať ČSOB Maratonu Hradec Králové napoprvé vypravilo kolem 300 běžců. Redakce Běhání.Sport.cz u tak významné události nemohla chybět. Kolikrát v životě se vám stane, že se účastníte prvního ročníku nějakého maratónu?

Organizátoři šli v den D osvědčenou cestou. Hlavní závod doprovázela i jiná běžecká lákadla ‒ už tradiční půlmaratón, dětské běhy, štafety, ale i běžecké expo, stánky s lahůdkami či běžeckými proprietkami. Půlmaratón a maratón startovala běžecká ikona a legenda v jedné osobě Jiří Soukup, Pan Běžec. Atletikou se soustavně zabýval od svých pěti let. Letos už oslavil 88 a ještě loni si zaběhl maratón.

Start z rukou takového borce byl více než snadný. Samotná trať je prostorná, nedochází k žádným skrumážím a každý si tak může bez omezení najít to svoje tempo, aniž by se musel proplétat skupinkami ostatních běžců. Po několika kilometrech městem se ocitáme v nedalekém lesíku, kde nás čekají dvě kola s dvěma kratšími odbočkami. Zpočátku nás na nechráněných místech trápí poměrně silný vítr. Pak se apokalyptická scenérie mění na příjemný podzimní běžecký dýchánek, kdy vás jen čas od času trefí do hlavy padající, větrem setřesený žalud nebo vás do tváře přátelsky pleskne krásně zbarvený opadávající list.

Prvních zhruba třicet kilometrů se mi moc chtělo běžet. Pak už se mi moc nechtělo, tak jsem si v poklusu užíval nádherných palet barev přítomného lesa. Na trati se začínáme potkávat s půlmaratónskou cháskou. Poměrně svěží běžci, kteří vlastně právě začali, přidělají nejednomu uvadajícímu maratónci vrásku na čele. Někdo to může ale brát i jako motivaci.

Dokroužit okruh, zpět do města a pak už víceméně po sluchu na Malé náměstí, kde startovní brána plní z druhé strany také roli brány cílové. V posledních kilometrech ještě potkávám tajemného muže v suknici, radostí mi levé stehno bere křeč a po mostku přes řeku Orlici přichází ještě v podstatě nepatrný cílový kopeček. Ovšem mnohým z nás přijde jako vrch svou příkrostí téměř se rovnající světovým velikánům.

Je konec, ještě si nechat na krk zavěsit medaili a jít vyplenit občerstvovací stánek. S překvapením zjišťuji, že se mi i na tu bídu podařilo o pár vteřin zlepšit osobní rekord na maratónské trati. Úžasné. Mám rád maratón v Hradci!