Hororový pohled, ale maska vám ukáže tělo v plné nahotě

„Dobré vytrvalostní schopnosti i tolerance překyselení. Schopen pravidelné sportovní aktivity bez omezení. Je bez arytmie i patologických deformací. Vitální kapacita plic 5,2 litru, což je odpovídající hodnota. Průtok bez omezení," podepsal se mi na zátěžový test lékař Jozef Martinča.

Změření tlaku, váhy, tuků, svalů, vody, minerálů, výšky před samotným testem. Poté maska a elektrody na tělo, které vás snímají při zvyšující se zátěži na běžeckém pásu. Pro začátek chůze, která se mění v běh do rychlosti třináct kilometrů za hodinu a sklon, který končí na deseti stupních. Funění se násobí, dech se zrychluje, běh je obtížnějším, nohy se mění v těžko ovladatelné údy, které se propadají do betonu. Bolest, popadnutí dechu a konec. Uf.

Většina testovaných osob vydrží od sedmi do dvanácti minut, já zastavil čas na deseti minutách a třiceti vteřinách. Po tomto jsem si vyslechl verdikt, který se skládal z grafů a čísel. Celkem jsem obdržel devět pestrobarevných papírů.

„Máte 12,5 % tuku, pro muže platí 10-20 %, takže jste na spodní hranici normy, to je hezká hodnota. U sportovců může být ještě nižší, ale to je u vrcholových vytrvalců," vysvětlila mi Kamila Bulířová, která testy na Palestře provádí.

Vzhledem k mé minulosti a době železné, kdy jsem zvedal činky, zůstaly ještě zbytky svaloviny. „Body Mass Index vyšel lehce nad, což by odpovídalo kategorii nadváhy, ale u sportovců se nezohledňuje, protože se vypočítává jen z výšky a hmotnosti postavy. Nebere v potaz, zda jde o tuk nebo sval. Pro sportovce to je zavádějící. U kulturisty by vyšlo, že má třeba obezitu prvního stupně," uklidňuje mé vrásky na čele mistryně Evropy v terénním triatlonu z roku 2005.

Po návštěvě, která trvala necelou hodinu, mi bylo vytištěno, že všechny hodnoty jsou v pořádku. Více svaloviny mám v horní části než v nohou. Tuk mám v podprůměru v oblasti paží, v nohou a trupu normální rozmezí.

„Celkově máte více svalů, než jsou referenční hodnoty pro vaši výšku, váhu, věk, pohlaví. Stranově jste vybalancovaný. Vršek máte až neuvěřitelně shodný. Trup je dost v nadprůměru, ale pravá noha je o něco těžší než levá, ta je slabší. Je tu odchylka 0,2 desetiny, ale to je tolerovatelné," končí první část konzultace Kamila Bulířová.

Odchylka zrovna u nohou. A běhá se právě po nich, ruce mi moc nepomůžou. „Maratón uběhnete, ale musíte zvolit správné tempo," upozorňuje mě hned v úvodu Jozef Martinča, který sledoval při zátěžovém testu srdce, spotřebu kyslíku a objem plic. Ví, o čem mluví. Dříve působil jako lékař reprezentace rychlostních kanoistů. Byl také na mistrovství světa i olympijských hrách.

„Srdíčko je zcela v pořádku. Dosáhl jste na tepovou frekvenci 175. Myslím, že v terénu byste mohl dojít na 180," slyším uklidňující zprávu.

Žádné překážky v plících, omezení, zúžení. „Máte zhruba o čtvrtinu vyšší kapacitu než vaše populační skupina. Tam jsou různé profese, ne jen úředníci, ale i sportovci. Jste na tom dobře, ale to neznamená, že na tom nemůžete být lépe. Vzhledem k tomu, že běháte krátce, dá se očekávat, že se můžete ještě zlepšit," dozvídám se také.

Jenže do maratónu toho už moc nenatrénuju. Přece jen jsem rychloběžec, který si přivyká běžeckému světu ve sprinterském tempu, ale poběží vytrvaleckou trať, která se bude pohybovat kolem čtyř hodin.

„Maratón uběhnete, teď jde o taktiku. Musíte znát a dodržovat tempo. Bude potřebné, abyste si naběhal kilometry blížící se maratónu. Tohle je tempová záležitost, tady se nevyhrává na začátku, ale na konci."

Dobrá rada na závěr. Teď si ji jen pamatovat.