Článek
Sam Johnston určitě neměl jednoduchý život. Pracoval pro armádu na vojenských základnách. Každou chvíli se musel stěhovat. Nejen po Spojených státech, ale třeba i po Anglii a Koreji. Muž z Ohia začal vlažně s běháním, když mu bylo 33. To jej práce zavedla zrovna do Texasu. O dva roky později zjistil, že už je příliš tlustý na to, aby se cítil komfortně. A řekl si, že bude běhat každý den po dobu 100 dní, aby trochu zmenšil obruč tuku. Když splnil svých 100 dní, chtěl zjistit, jestli jich dá 200. Totéž se opakovalo s jedním rokem a pak s deseti lety. Od začátku té první stovky uplynulo už neuvěřitelných 40 let. Každý den, 365krát v roce vyšel Sam ven a rozběhl se.
„Časem se ukázalo, že jsem hodně dobrý i v opačném směru ‒ když se mám na něco vykašlat," svěřil se křepký stařík deníku Naples Daily News. V roce 1965 přestal kouřit. V roce 1977 přestal pít alkohol a v roce 1987 přestal jíst maso. Jediné, čeho lituje, je, že se vším tím přestáváním nezačal mnohem dříve. Běhání jej nakonec vyléčilo ze všeho. „Vždycky každému říkám, že běhání vyléčí cokoli," směje se vytrvalec. Ví moc dobře, o čem mluví.
Po čtyři desítky let chodil denně běhat. Nezastavil ho ani zápal plic, ani podvrtnutý kotník, ani sníh, déšť, vítr nebo třeba hurikán Irma. Za celou dobu nebyl na běžeckém pásu více než třikrát čtyřikrát, když běsnící živly opravdu nedovolovaly vyjít ven. A když ho na vánočním večírku rozbolelo koleno, stejně vyšel ven. „Myslel jsem si, že to ten den nezvládnu, ale pak jsem vyběhl a bolest prostě zmizela," popisuje houževnatý muž svůj jednoduchý přístup.
Za celou dobu svého běhání prošoupal Sam Johnston 80 párů běžeckých bot. Jeho den začíná časně. Vstává už ve čtyři hodiny ráno, aby doplnil hladinu kofeinu, pročetl ranní zprávy na internetu a dal si 40 kliků předtím, než vyrazí na svůj oblíbený běžecký okruh. Když se vrátí domů, vyzvedne svoji ženu a jdou společně na 3-5kilometrovou procházku. „Cítím se velice zdravý a šťastný," říká Sam, který zázračný elixír nikdy nehledal. Věděl, že všechno závisí jen na něm.
