Článek
Andy Holden by mohl být vzpomínán pro své neuvěřitelné výkony na dráze i mimo ni. Vždyť jeho čas v běhu na deset kilometrů je britským národním rekordem už 35 let. Jeho výsledek ve steeplechase, tehdejší britský národní rekord, je dodnes mezi 20 nejlepšími časy vůbec, a to od Holdenova triumfu uplynulo už 42 let. Reprezentoval svou vlast na olympiádě i mistrovstvích.
Ano, pro to všechno by mohl být vzpomínán. Ale vy si ho zapamatujete jako „toho běhajícího pivaře". Andy měl totiž ještě více než běh rád život sám. A k životu přece patří pinta pěnivého moku, ne? Tak to alespoň vnímal samotný běžec. Jak jinak si alespoň vysvětlit fakt, že Holden vpředvečer svého vítězství v Bermuda Marathonu v roce 1979 vypil deset pint piva? Přesto vyhrál, navíc v traťovém rekordu! A kdo byl někdy v Británii, tuší, že pinta je ještě o něco více než náš půllitr (1 pinta je přibližně 0,57 litru). No nechci se nikoho dotknout, ale kdo z vás to dá?
Ale to ještě pořád nebude to, proč si Andyho budete pamatovat. Jednou totiž absolvoval náročný týden „100 na 100". Během jediného týdne chtěl uběhnout 100 mil. Nějakých 160 kilometrů během týdne, to by se snad ještě dalo. Ale on do toho navíc chtěl vypít ještě 100 pint piva, 56,8 litrů. To je přes osm litrů na den. Každý den šestnáct našich piv a více než půlmaratón k tomu? Kdyby to Andy nedokázal, dodnes bychom si mysleli, že to není možné.
Holden jakoby naplňoval heslo „žij a nech žít". Při jednom ze svých dlouhých tréninků uviděl v potoce topícího se psa. Někdo mu na krk přivázal cihlu. Když Andy psa vyprostil, rozhodl se ho ujmout. Zachráněný čtyřnožec pak Andyho věrně doprovázel při jeho dalších trénincích. A pak že alkoholismus škodí...
