Atlet pil 40 piv denně, přesto lámal světové rekordy

Jako dvouletý padá ze strýcova bicyklu, noha se mu zaplétá do kola a láme se v kotníku. Kvůli komplikovanému zranění dokáže léta chodit pouze po čtyřech. Teprve ve svých šesti letech je schopen chodit normálně. Jeho otec tragicky umírá. Vychovává ho matka a babička, které ctí staré kmenové tradice. V deseti letech se chlapcům vytrhávají dva přední zuby z dolní čelisti. Dítě při rituálu musí nehybně sedět a nedat najevo bolest.

Na škole se Henry věnuje fotbalu. Vše se ale mění, když v rádiu zaslechne zprávu o olympijském vítězství Kipa Keina na 1500 metrů. Spolu s celou Keňou se navždy mění i jeho život. Henry začíná běhat. Později se hlásí do armády, aby měl lepší podmínky pro trénink. Jeho hvězda začíná stoupat. Stěhuje se do USA. Z jiné kultury je ale rozpačitý a stýská se mu po domově. Poprvé zkouší své problémy utopit v alkoholu.

Jeho pití se stává nezvladatelné. Ve své oblíbené hospodě vysedává do druhé do rána. Na spánek zbývají dvě tři hodiny. Ráno následuje první tréninková fáze, kdy je Henry Rono ještě plný alkoholu, prášků na spaní a nezdravého jídla. Už ve věku 25 let u něj lékaři konstatují chronické žaludeční vředy. I přes vlekoucí se problémy je roku 1978 vyhlášen za světově nejlepšího atleta bez ohledu na disciplínu. Tehdy potřebuje na překonání čtyř světových rekordů (10 km, 5 km, 3 km a 3 km překážek) pouhých 81 dní. Během sezóny se účastní celkem 60 závodů, z nichž 56 vyhrává.

Jeho život několikrát směřuje na samé dno, aby se Henry Rono zase vyškrábal až na samý vrchol. Trénoval tvrdě a tvrdě pil. I ve dnech tréninku dokázal vypít 40 piv. Další těžká rána na sebe nenechá dlouho čekat. Shodou nešťastných náhod a policejních omylů se ocitá ve vězení ‒ je označen za jednoho z obávaných „joggingových lupičů", kteří převlečeni do tréninkové soupravy přepadávají banky. Nad vodou jej umí udržet jen alkohol a běh. Alkohol ve vězení není. Musí tedy běhat.

Naštěstí je ve velké vězeňské cele. Ta má na délku 70 metrů. Přemístí postele, udělá si uličku mezi pryčnami a za potlesku spoluvězňů běhá několikrát denně. Celkově tak za den nasbírá i 30 kilometrů. Přemísťují jej do menšího vězení. Běhá tedy několik hodin denně na místě. U soudu si vyslechne obžalobu z vyloupení čtyř bank v New Jersey. Jednání soudu se vleče bolestných 18 hodin. Rono je nakonec propuštěn. Velmi dobře si uvědomuje, že kdyby jej neidentifikovali jako slavného běžce, nic by mu nepomohlo.

Deprivovaný Henry Rono znovu vyhledává svou starou útěchu ‒ alkohol. Mnohokrát padá a mnohokrát se zase zvedá. Přinejmenším 17krát je zapsán na odvykací kúru. Hodně lidí z branže jej pokládá za člověka s největším talentem na světě, který on ale dobrovolně zahazuje. V Americe je za odpad společnosti na úrovni ilegálního přistěhovalce. Novináři jej fotí, jak v nějakém zapadlém koutě myje auta za mizerný plat.

V roce 2002 se Henry vzdává alkoholu nadobro. Čtvrtstoletí závislosti jej ale vrhá do náruče nezdravého jídla. Pády a vstávání se opakují. Přesto snad pro něj svítá naděje a jeho situace se stabilizuje. Pracuje jako trenér, začíná opět běhat, tentokrát v seniorských kategoriích, vydává svou autobiografii. Jeho život snad nabírá stabilní a správný směr.