Článek
V českých krajích docházelo v poslední době – i vzhledem ke skutečnosti, že u nás nemá přirozené nepřátele – k přemnožení prasete divokého, a k náhodným střetům s člověkem tak mohlo docházet častěji. Pokud rádi běháte po lesních či polních cestách, možná jste už také nějakou zkušenost udělali. Jestli ne, je dobré vyrážet na cestu poučení a připravení na nejrůznější eventuality.
Jsou prasata pro člověka skutečně nebezpečná?
To je relativní. Divoké zvíře je přirozeně plaché a lidskou společnost nevyhledává, spíše se jí straní. Mohou však nastat i situace, kdy jej třeba běžec nepříjemně překvapí. Pak už záleží jen na roční době a tom, jak zvíře nečekanou situaci vyhodnotí. Pokud bude cítit, že má prostor v klidu opustit scénu, velice pravděpodobně to udělá. Pokud se bude cítit ohroženo, zaútočí. Zvláště nedůtklivě reagují bachyně s čerstvými mláďaty. Kolem dubna tak jejich agresivita roste a mohou razantně zaútočit.
Statný samec může mít ke třem metrákům hmotnosti a jeho páráky a klektáky (mohutné spodní a horní řezáky) jsou právem obávanou zbraní. Není pochyb o tom, že v opravdu vážném (a naštěstí krajně ojedinělém) případě dokáže divoké prase člověka snadno vážně zranit nebo i zabít.
Co dělat v případě střetu?
Nezapomínat, že setkání je pro zvířata stejně nepříjemné jako pro vás. I ona mají strach. Udělejte vše pro to, aby se necítila ohrožena. V ideálním případě se vám podaří udržet si od nich dostatečnou vzdálenost a (alespoň naoko) je ignorovat. Prasata mají naštěstí skvělý sluch i čich, takže v naprosté většině případů o vás budou vědět o trochu dříve než vy o nich. Pokud na ně ale opravdu narazíte tváří v tvář, nevšímejte si jich, dělejte, jako by tam nebyla, a klidným tempem pokračujte dále, pokud možno směrem od nich. Vyvarujte se všech prudkých, nečekaných pohybů!
Mohou mne prasata sežrat?
Odpověď možná nebude úplně uspokojivá, ale ano, skutečně mohou. Ovšem žádnou paniku! Prasata jsou sice všežravci, ale nejsou to žádní lovci, predátoři. Dokážou pozřít téměř cokoli, tedy i člověka, ale v žádném případě na něj nezaútočí s úmyslem jej později zkonzumovat. Maso velkých zvířat (a lidí) jedí v případě, kdy v lese najdou nějakou mršinu. Takže pokud se někde v lese pod stromem neválíte mrtví, žádné nebezpeční vám v tomto směru nehrozí.
Má smysl před útočícím zvířetem utíkat?
Má. Tedy pokud máte v doběhové vzdálenosti možnost nějakého úkrytu nebo záchrany. Jinak to z čistě fyzikálního hlediska žádný smysl nedává. Rozjařený kanec na svých krátkých nožkách dokáže vyvinout rychlosti až přes 50 km/h, takže by na olympiádě hravě předběhl i Bolta. Ani skákat do vody se před prasetem příliš nevyplatí. Je kupodivu také dobrým plavcem, takže ani triatleti zde nevykážou oproti čistokrevným běžcům žádnou komparativní výhodu.
I útočící zvíře však od svého krvelačného úmyslu často ustoupí a raději se stáhne do bezpečí. Není to váš pomstychtivý soused. Představa, že vás skolí k zemi a bude do vás rýt tak dlouho, dokud neutrpíte minimálně jednu frakturu na každé kosti nebo úplně nevykrvácíte, je scestná. Útoky prasat se počítají v řádech jednotek ročně a napadení končící vážným zraněním nebo smrtí činí ve statistikách zlomky promile. Není tedy vůbec třeba se obávat a přestávat běhat v lese. Pravděpodobnost, že se fatálně střetnete s divokým prasetem, je mnohem menší, než že se omylem uškrtíte svou tkaničkou při zavazování běžeckých bot.
