Článek
Hned na začátku je nutné podotknout, že účasti dětí nepřejí organizátoři maratónů například v Evropě vůbec. Pokud je závod oficiální a pořádaný pod záštitou mezinárodní atletické asociace IAAF, případně AIMS, asociace mezinárodních závodů, je jedním ze základních pravidel dovršení alespoň osmnácti let věku. Jiná věc samozřejmě je, že maratón pro vás nemusí být vhodný, ani když vám už bude třeba padesát, pokud na něj nebudete vhodně a dlouhodobě připraveni.
Z čistě právního hlediska se žáci základních škol smí účastnit běžeckých závodů na delší tratě. Kromě maratónů a často také půlmaratónů nejsou věkově omezující regule tak časté ani jednotné. Z lékařského hlediska převažuje názor, že děti pod jedenáct let věku by měly běhat distance do maximálně pěti kilometrů. Děti mají díky své relativně nízké hmotnosti velký přirozený vytrvalecký potenciál. V čem mají naopak největší přirozené omezení, je jejich aerobní kapacita. Mezi lékaři panuje převážně shoda, že u lidského organismu je nejprve potřeba, aby byl dovršen proces růstu, než je tělo vystavováno tvrdým a dlouhým tréninkovým jednotkám.
Hrozí poškození
Pokud je ještě mladý a křehký organismus vystavován neadekvátní zátěži, může na úrovni pohybového aparátu dojít k poškození kloubů a kostí. Dokud není vývin organismu zcela ukončen, existují na dlouhých kostech takzvané růstové štěrbiny. To je tkáň, od níž se odvíjí další růst, zvětšování, prodlužování kostí. Nadměrná zátěž může tyto štěrbiny předčasně uzavřít, zosifikovat a růst kostí tak předčasně ukončit. Ačkoli je start na maratónech povolen zpravidla už od osmnácti let, odborná literatura zpravidla doporučuje ještě více trpělivosti a nezačínat s královskou distancí před 21. rokem.
Většina vědeckých studií dospívá k názoru, že optimální skladba fyzické aktivity dětí zahrnuje krátké jednotky o vysoké intenzitě s pouze sporadickým cíleným tréninkem. Tedy v podstatě říkají, že pro děti je nejlepší právě to, co už stejně na svých hřištích dělají ‒ blbnou a skotačí, chvíli běží jako šílení, chvíli se houpou hlavou dolů na nějaké prolézačce, lezou po stromech nebo po zdech, chvíli dovádí na houpačce, chvíli na odrážedle. Nejdůležitější je, aby děti v nízkém věku rozvíjely základní motorické dovednosti a obecnou kondici. Už zde hraje velkou roli běh, ale ve zcela jiné formě a kvantitě, než je tomu u vytrvalostního běhu.
Nic to není?
Odborný časopis Clinical Journal of Sports Medicine zveřejnil studii doktora Robertse, který naopak tvrdí, že maratón mohou běhat i malé děti. Analyzoval malé běžce, kteří mezi lety 1982 a 2007 absolvovali maratón v americké Minneapolis (tam z nějakého důvodu neexistuje věkové omezení pro účastníky). Napočítal jich 310, přičemž nejmladšímu bylo v době závodu pouhých sedm let. Jen čtyři děti po doběhnutí vyhledaly péči lékařů a zbytek vykazoval v následujících dnech o polovinu méně nutných medicinských zásahů než u dospělých. Háčkem této studie ale je, že nezachycuje dlouhodobý vývoj. A právě ten může být neúměrnou zátěží narušen.
Naprostá většina dětí má ale ještě jednu přirozenou obranu ‒ nezájem. Jednostrannost a monotónnost vytrvalostního tréninku je přesným opakem přirozených hravých aktivit malých dětí. Takže by je něco takového jako je třeba maratón, stejně nebavilo. Další roli hraje určitě i sociální aspekt. Malé dítě se mnohem lépe cítí na startovní čáře malého, krátkého závodu, kde soutěží se sobě rovnými, stejně starými dětmi než na mezinárodním závodě, kde má všude kolem sebe vysoké dospěláky.
Rodiče by nejlépe měli všemu nechat čas na přirozený vývoj a své ambice uplatňovat výhradně na vlastních tělech, to je snad patrné i bez náročných vědeckých studií.
