Článek
Před dvěma lety rozvířila poklidné vody běhu jedna ambiciózní politička ze Švýcarska. Zřejmě se rozhodla konfrontovat demokratické principy se zdravým selským rozumem, protože se nejprve zúčastnila Švýcarského ženského běhu v Bernu a následně se velmi rozvášnila nad skutečností, že na této akci nevykazuje „postavení mužů a žen rovnoprávnost". Co naplat, že daný běh je velmi populární a přitahuje velké množství zástupkyň něžného pohlaví, jež se něčeho takového účastní vůbec poprvé? (Takříkajíc mezi svými se cítí lépe než mezi mnohdy šíleně soutěživými samci.)
Co naplat, že jsou dámské běhy stále oblíbenější a vyhledávanější? Co naplat, že i sami muži své drahé polovičky na takové závody mnohdy rádi sami přihlašují a pak postávají podél trati a zuřivě fandí a povzbuzují? Zástupkyně Švýcarské lidové strany to viděla jinak. Budiž pochválena za to, s jakým zápalem se bije za své bližní opačného pohlaví, ale položme si otázku: Stojí tito o to vůbec? A vadí to vlastně někomu? „Muži nesmí být diskriminovaní," píše se v prohlášení, pro nějž politička nalezla ve své straně širokou podporu.
Český boj
Redakce Běhání.Sport.cz se zcela náhodou na jedné ztemnělé autobusové zastávce blíže nespecifikovaného města setkala s blíže neoznačenou českou běžeckou feministkou. „Proč je třeba na pražském půlmaratónu F před číslem u žen?" ptá se tato. „Je to naprosto zbytečné a extrémní porovnávání a označování něčeho, co je jiné. Příklady z historie známe. Pokud je opravdu potřeba to nějak rozlišovat, k pánským číslům by se také vešlo M. Z jakého důvodu je vůbec potřeba to rozlišovat, když čip neomylně spáruje osobu a dosažený čas?" odplivuje si kamsi do tmy.
Další příklady sype tajemná žena jako z rukávu: „Když jsem běžela Kunratickou, tak ta má ženskou a mužskou variantu. Úplně zbytečně. Sice můžu běžet i tu mužskou, ale je to divné. Proč není varianta krátká a dlouhá?" A stranou žena v černém nenechá ani Brno: „V Brně na poháru jsme běžely pět kilometrů, chlapi deset. Bylo mi řečeno, že můžu běžet i deset, ale pak soupeřím v téže kategorii s muži." Druhý extrém ale také nemá příliš v lásce: „Třeba v Drážďanech ten jejich Frauenlauf. Je to normální? Mám si snad jít koupit nářadí na zahradu s růžovými násadami, abych se trochu uklidnila?" dodává s nadsázkou vášnivá bojovnice.
| Český RunCzech pořádá Adidas Běh pro ženy na 5 km. „Žen sice běhá stále více, ale na závodech dominují muži. Žen se u nás postaví na start asi třetina. Liší se to závod od závodu, nejméně žen je na maratonu a nejvíce na desítce. A právě abychom ženy motivovali k účasti, rozhodli jsme se udělat speciální závod jenom pro ně. Řada začátečnic se bojí, že nezvládne desítku, natož půlmaraton, a právě proto je zvolenou tratí pětka, navíc po absolutní rovince. Běžkyně si tak mohou užít atmosféru velkého závodu čistě jen s dalšími běžkyněmi po boku, značka „Bez mužů". Pro ty je určené místo podél trati, kde mohou holky povzbuzovat a užít si pohled na tisícovky dívek, žen i dam ženoucích se Prahou," říká k tomu Tadeáš Mahel z pořádající organizace. |
Zatím je to plichta
Ani ve Švýcarsku ovšem nedošlo k jednoznačné shodě. Roland K. kupříkladu neváhal předložit výpis z ústavy a doložit jím, že „dámské běhy jsou protiústavní". Nutno ovšem poznamenat, že pan Roland byl se svým názorem spíše v menšině. Nakonec své tvrzení poupravil s tím, že „dámské běhy jsou protiústavní, pokud není zároveň nabízena také adekvátní pánská varianta".
A co naše ústava, jak ta se s tím popere? Budou ženy vymýšlet speciální běhy pro muže? A Jan Tleskač?
