Článek
S běháním jsem začala před šesti lety, bylo mi 26 let a já si pobíhala po Kladně. Týdenní objemy byly tak 20-30 kiláčků a já si utíkala čistit hlavu do lesa. Ten rok jsem v létě nevěděla moc co, tak jsem jela na běžecké soustředění a posledního srpna roku 2013 si zaběhla první desítku v čase 51:10. Týden nato jsem běžela další v čase 49:35. Pak jsem se dostala na závody MK Kladno, kde mě lapil Zdeněk Kučera a celý běh mě naprosto pohltil. Objemy se začaly navyšovat, dostala jsem se i na 40, někdy i na 50 kilometrů týdně. To už pro mě byla řacha.
Do prvního maratónu jsem šla klasicky po hlavě po necelém roku běhání. To ještě neexistovalo nic o tom, jak běžet pod čtyři za čtyři týdny, žádné návody jsem nečetla, prostě jsem jen běžela. Byl to květen 2014 a první maratón s časem 3:41:20. Pátý maratón s těmito objemy jsem běžela v roce 2016 ve Veroně za 3:15:18, bez návodu, bez stresu, uvolněná, možná ještě lehce ovíněná, na vodu a bez chemie a strašně jsem si to užila.
V mládí jsem byla dost neposedné dítě, na což naši zareagovali velmi chytře a jakmile jsem začala chodit, postavili mě na brusle. Následovaly lyže, dvakrát týdně jsem chodila cvičit, jednoznačně se mě snažili unavit. Ale o tom, že jsem nezničitelná, asi netušili. A že přitahuju průsery, brzy pochopili. Na základce jsem milovala patnáctistovku. Když ostatní brblaly, já se těšila, chodila na závody. Ale atletiku jsem nedělala, víkendy se jezdilo blbnout na chalupu. Pak jsem pár let neběhala a k většímu běhání mě přivedl vlastně můj bratr, který nás po 30 letech opustil a z běhu se stal únik před realitou...
Pobíhání sem a tam bez většího cíle ale nastal konec. Když jsem sledovala Spartathlon 2016 a viděla jméno Katalin Nagy jako 4. běžce v cíli, progooglovala jsem si ji a řekla si: Ty jo, ty ultraběžkyně jsou ale kočky, budu běhat ultra! Tenhle závod jednou prostě musím běžet!
Kateřina Kašparová - držitelka nového národního rekordu v běhu na 12 hodin.
archiv K. Kašparové
V lednu 2017 jsem potkala muže, který dal mému běhání řád. Muže, kterého dokonce i já většinou poslouchám. Tímto zjevem je trenér Pavel Novák. Přišla jsem k němu s tím, že budu cílit na maratóny. Netrvalo moc dlouho a já týden po maratónu běžela své první ultra – Borák 86 km, MČR v ultratrailu. A k překvapení všech jsem vyhrála. Necelý měsíc nato první 12hodinovka ve Stromovce a nový národní rekord, tehdy 127,6 km. Dva měsíce nato MČR na 24 hod v Kladně a necelých 203 km a výhra.
Už od základní školy jsem měla radši delší pobíhání, to krátké bolí. Takže s Pavlem makáme dál, povedlo se nám letos v červenci zlepšit rekord 12hodinovky na 133 km a loni zaběhnout první stovku za 8:09:45. Mám tak zajištěný přímý vstup na letošní Spartathlon, před ním nás čeká ještě MS v běhu na 100 km.
Když jsem odešla v roce 2016 ze světa businessu k matematice, z města na opravdu malý venkov, změnil se mi život. V dobrém, šla jsem si totiž za sny a nyní můžu říct, že žiju svůj sen. Mám jasně dané priority, svůj čas a energii věnuji tam, kde mne to baví, kde pomáhám a kde sama sebe posouvám.
Kateřina Kašparová věří, že je "Bórn tu bí žampión!"
archiv K. Kašparové
Nepřestávám snít a svoje cíle na daný rok si vždy 1. ledna píšu na tabuli, kterou mám neustále na očích. Stane se, že se tam některý cíl objeví i dvakrát za sebou. Důležité je ale vytrvat a klidně i klusem doběhnout do cíle.
Na jednom z nejznámějších závodů svého druhu na světě Comrades Marathon (ve skutečnosti jde o ultra s 90 km v Jihoafrické republice; každoročně se zaměňuje místo startu a cíle ‒ pozn. red.) budu působit jako ambasadorka japonské značky Mizuno. Čeká mě varianta Up, tedy od moře do kopce, ale o to je to větší výzva. Výzva pod hashtagem „CestaNaComrades".
