Článek
Zátopek je jediným atletem, jemuž se podařilo vyhrát na jedněch olympijských hrách tři zlaté medaile ve vytrvaleckých disciplínách. Po dvou vítězstvích na pěti a deseti kilometrech se vůbec poprvé v životě postavil na start maratonu. A hned vyhrál. Těžko se někdo tomuto famóznímu výkonu vyrovná.
Divadelní hra o Emilu Zátopkovi se inspiruje životopisným románem Courir (Běhat) od francouzského spisovatele Jeana Echenoze. Líčí život výjimečného sportovce od jeho mládí ve skromných podmínkách po jeho největší úspěchy a ponížení, kterému ho vystavil komunistický režim za jeho odmítnutí invaze zemí Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.
„Jde o příběh mimořádného sportovce, který poznamenal celou jednu generaci a jehož nasazení, nadšení a talent byly cynicky využívány tehdejší politickou mocí," řekl režisér Jean-Luc Annaix podle serveru Coté Brest.
Hra přebírá slova, emoce a humor Echenozova románu, který vyšel v roce 2008 a v českém překladu o rok později.
Jaké ale bylo Zátopkovo politické angažmá?
Sportovní kariéru po roce 1945 spojil se službou vojáka z povolání, o tři roky později vstoupil do Komunistické strany Československa. Od poloviny roku 1956 byl tajným spolupracovníkem Vojenské kontrarozvědky s krycím jménem Macek. Pak se však situace začala obracet.
V 60. letech podporoval demokratické křídlo strany, za okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se účastnil protestů v ulicích a po Pražském jaru byl odvolán ze všech důležitých pozic.
V roce 1969 se připojil k žalobě čtyř dalších osobností Luboš Holeček, Pavel Kohout, Luděk Pachman, Vladimír Škutina), kterou podali kvůli křivému nařčení v souvislosti s upálením Jana Palacha na komunistického poslance Viléma Nového. Ten o nich prohlásil, že prý Palacha k činu naváděli. Oni přitom Palacha vůbec neznali.
Po nuceném odchodu z armády ho nikde nesměli zaměstnat, místo našel až u podniku Stavební geologie, šest let pak hloubil studny. S kolegy přespával v maringotce, domů se vracel na víkendy jednou za týden nebo i za tři. Španělský novinář, který chtěl vidět, jak čtyřnásobný olympijský vítěz žije a kterého za ním Dana Zátopková zavezla, spatřil Zátopka, jak zablácený pracuje ve špíně a bahně.
Zátopek ale byl mnohým i trnem v oku. Třeba za své prohlášení po vyhlášení rozsudku v procesu se skupinou Milady Horákové. V Rudém právu poznamenal, že jejich počínání bylo „hanebné" a rozsudek schválil slovy „toť příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován".
9. března 1990 ho tehdejší prezident Václav Havel rehabilitoval.
