Článek
Emila začínáme sledovat s nástupem Protektorátu Böhmen und Mähren. Je učněm u Bati, vůbec ho to nebaví a když slyší slovo běh, jen mávne rukou, že to není nic pro něj. Prvních běhů se vlastně účastní proti svému přesvědčení, ale když už tam je, vydá ze sebe všechno. A začíná tomu přicházet na chuť. Trénuje rychlost a na styl kašle, protože vyhrává ten nejrychlejší, ne ten, kdo u toho nejlépe vypadá.
Všechno jinak
Zátopka sledujeme při nesčetných závodech, mistrovstvích a pokusech o traťový rekord. Cítíme jeho únavu a zároveň se nám do žil začíná vlévat jeho odhodlání a zarytost. Náš respekt k Emilovi s přibývajícími stránkami ještě roste po poznání, že běžec dělá všechno naopak, než se v jeho době soudilo, že je správné.
Neláme si hlavu se stylem, trénuje na krátkých tratích, na nichž sprinty opakuje až do úplného vyčerpání. Odmítá trenéry, maséry, doktory, agenty i výživové poradce. Samorost, strom, jenž se nebojí vyčnívat nad špičky okolních lesů a vzdorovat zvůli okolností zcela po svém.
| Do ruky se vám dostává román. Z uvedeného vyplývá, že ne všechny detaily musí mít nutně odraz v realitě. Echenoz je uznávaný francouzský autor známý svou posedlostí detailem. Na druhou stranu je ovšem nutné brát zřetel na skutečnost, že byl román napsán na základě studia dobových novin, nikoli po rozhovorech s přímými účastníky či svědky událostí. |
Styl nestyl
Na svou adresu si Emil vyslechne mnoho kritiky. Nejvíce asi na svůj nezaměnitelný styl. A jak je zdrcující jeho styl, je zdrcující a odzbrojující i jeho laskavá odpověď: „Nebylo mi bohužel dáno tolik talentu, abych mohl dobře běhat i u toho dobře vypadat." O to více se Zátopek usmívá mimo závody. A jak by také ne. Stává se prvním člověkem planety, který za hodinu uběhne více než dvacet kilometrů. A zároveň držitelem devíti světových rekordů na tratích nad pět tisíc metrů.
S Emilem se začínáme postupně loučit v situaci, kdy už cítí, že je na čase předat žezlo mladším a kdy si běhá spíše pro tu radost z pohybu než za rekordy. Do děje zasahuje vstup spřátelených okupantů na území tehdejšího Československa a Zátopkův ostře odmítavý postoj. Emil přichází tak říkajíc o všechno, pracuje v uranových dolech, dělá metaře a kopáče.
Kniha končí v okamžiku, kdy režim přinutí běžce odvolat své vyhraněné názory. Zátopka opouštíme v dokumentačním středisku ČSTV, kam nastupuje jako archivář. Trochu trpký konec po všem tom úspěchu, chtělo by se říci. Ještě že překladatelka opatřila dílo doslovem, v němž se dozvíme o dalších knihách o Zátopkovi i o od Zátopka. Já nevím jak vy, ale já běžím do knihovny.
| Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: |
| • kniha Jean Echenoz: Běhat |
