Článek
Ultrašílenci míří do Číny
„Ondrášku, tak poletíme do té Číny!" „No, výborně, to pěkně děkuju. A kdy se to běží?" Tak takhle začala naše komunikace o Číně, Ondra jel zrovna vlakem na Moravu a já byla doma, když psali z vedení IAU se slovy „Any updates on China". Žádný updates, žádné news nevíme. Sice jsme v létě měli nějaké informace, ale nebrali jsme to příliš vážně. Ale stačilo v neděli potvrdit zájem a komunikace se rozjela na plné obrátky a nezastavil nás ani osmihodinový časový posun.
Nejprve jsme obdrželi uvítací email s nádhernými fotografiemi, videem a také přiloženými podklady o závodě. Dozvěděli jsme se tak ihned, kdo závod pořádá ‒Tony Chu pod IAU ‒ jaké závody se zde běží, 6, 12 a 24 hodin, jaké jsou podmínky přijetí na závod. To nás hodně překvapilo. Chcete-li běžet závod na 24 hodin, musíte mít zaběhnutý závod na 12 hodin nebo 3 x 100 km, na 12 hodin jsou podmínky také zajímavé. 10 dokončených maratonů za poslední tři roky, masakr. Online výsledky nebudou, WC bude 12 (Kačka je ráda), jídla bude hafo (Ondra je rád). Sluníčka se bát nemusíme, dostaneme ve startovním balíčku i sluneční brýle. Krém si musíme vzít z domova, bude totiž 28 stupňů. Ale žádné svlékání! Kdo svlékne tričko, jde z kola o délce 1,15 km ven. Ale určitě si nebereme náš osvědčený support team, platili bychom za ně vstupné.
Ubytovaní budeme kousek od trati, v krásném pětihvězdičkovém hotelu, kousíček od místa, kde budeme kroužit celých 24 hodin a kde je také technický meeting a welcome drink. Jo, aha ‒ on to není welcome drink, ale welcome DINNER, Kačka doufala v drink. Ale hlava by se jí nemotala, protože po šesti hodinách se mění směr. Horší to bude s váhou. Pro ženy bude nejhorší krutá pravda: počet kilogramů. Každých šest hodin nás budou totiž vážit a jakmile klesne váha o 5 % oproti původní, máme stopku, než zase nabereme. V tom horku to bude fičák. A pokud bude fičák i v nohou, prize money jsou příjemné. Příjemná je také péče pro zvané. Celkem zvou 15 lidí z celého světa, zajišťují nám kromě veškerého servisu a zázemí také program, vezmou nás na výlety a hlavně ‒ umožňují nám poznat místa, kam bychom se sami ani nedostali. Díky, IAU, to je pocta!
Příprava na závod začíná
První věc: Vybrat letenky do Guangzhou (kantonu) a nechat si schválit od Číny cenu. Odpověď přišla téměř obratem: „Your flight is ok please go ahead and book it." Vybrat letenku je otázka chvíle, ne však pokud chcete pohodlí na dlouhý let (16 hodin), chcete letět v rozumnou dobu a také rozumně být na místě a navíc, zpáteční let se očekává se stejnou leteckou společností. Odlet byl jasný 1.11., ale kdy se vrátíme? Tak pár dnů navíc tam zůstaneme, tempo chůze nebude po závodě závratné, tak tři dny navíc? Tak aby se to nepletlo, odlet domů 11.11. Po čtyřech hodinách hledání kupujeme letenky a posíláme do Číny. Odpověď obratem, nejsou letenky levnější? Aha, chyba v překladu, v Číně byl myšlen let jeden kompletně, v Čechách jeden směr. Naštěstí vše vysvětleno a pochopeno a letenky nám na vrub nejdou.
Chcete výzvu? Zařiďte si sami vízum!
Vízum? Aha, vízum. Jasný, takže zařídit pozvání a ubytování. Vše funguje opět závratně rychle, během 24 hodin máme pozvání i potvrzené ubytování. Mezitím víme, kam skočit pro vízum a že další celý týden je zavřeno, protože mají v Číně svátek a čínské velvyslanectví rovněž. Nevadí, máme čas, zajdeme tam další týden, příjem žádostí je od 9:00 do 11:30. Přijít v deset, máte číslo 72 a před vámi právě vzali číslo 10. Tak toto neee! Ale kdo nechce čekat, může využít firem, které vám to za poplatek 800 Kč a výše za žádost rádi vyřídí. Ale tak snad jsme sami schopni vyplnit formulář a vystát frontu, ne? Podpoříme rádi business, který má smysl, ale vyřízení víza?
Tak druhý pokus zkusila Kačka v pátek 13. Vše je špatně, zácpy v Praze, příjezd na místo v 8, fronta před velvyslanectvím, ale dobrý číslo 10. Mezitím vás ostatní děsí, že vyhazují kvůli fotkám, nesmíte se smát, pohled přímý, daný rozměr fotografie, musíte mít den po dni napsaný itinerář. Takže rychle dopisuji na místě: 2.-3.11 příprava na závod, 4.-5.11 závod, 6.-11.11 odpočinek po závodě a jeden den šup do Hongkongu.
Ale to byste nesměli zíráním do novin s rozsypaným čajem přeslechnout v čínsko-anglickém jazyce vaše číslo. Paní u přepážky značně nepříjemná, nechce mne vzít, prý čekala dlouho. Nevzdávám se, nestojím tu dvě hodiny jen tak, to dám! Po dlouhé debatě mě teda vezme, ale hodně nechce. Prochází víza. Moje vrací, ať doplním počet dnů pobytu, kontroluje to Ondrovo a dává mi papír s informacemi, kde že se platí dvakrát 60 EUR za dvojí vízum s dvojím vstupem do Číny. Chcete-li navštívit Hongkong, musíte mít dvě víza, aby vás pustili zase nazpět... Tak to by bylo. Ostatní přípravy na Čínu jsou už na nás, takže trénink pokračuje. Číno, těš se!
