Článek
Tentokrát jako trénink na poslední chvíli volím místo turistického pochodu pár dní před, tři maratóny v Lomnici. V týdnu poměrně hodně prší, tak uvidíme, co to v Jizerkách udělá. Sobota ráno, naštěstí už je celkem pěkně. Beru s sebou mobil, stojánek na focení, dvě tyčinky, datle, magnézko, kokosovou vodu, malou láhev s vodou a mapu. Co nemám, nepotřebuji. A samozřejmě sportovní sukni ze lnu. Sedm hodin ráno a jde se na to, slibovaných je 69 kilometrů. Bosky z Pekla sjezdovkou Lucifer, která je tentokrát na začátku. Ultra se rozhoduje na prvních metrech, tak si hlídám Moniku a Lukáše z našeho Světlo naboso týmu. Lukáš na to: Dejchej!
Závod s Lukášem
Trasu znám, co neznám, dovedu si představit. Z kopce po šutrech volím sandále Earth Runners. Ne že by to nešlo seběhnout, ale nechci být předběhnut. Naboso další menší sjezdovka a seběh k železniční trati. Když vidím Lukáše, jak to valí z kopce, přidávám. Těšil jsem se na ten brod přes Kamenici, jak se ostatní budou zouvat a obouvat. Kvůli velké vodě ho ale obíháme kolem výrobny hraček. Kilometry přibývají a Lukáš mě má. Pod Tanvaldským Špičákem potkávám Janu Portašíkovou, ta mě vždycky potěší. Cvaknu pár fotek a bosky letím nahoru k rozhledně. Nějakých +260 metrů to je. Kopeček jsem si užil a ožil. A zdrhnul jsem Lukášovi.
Přírodní obuv je nejlepší
Seběh, výběh a první občerstvovačka na Mariánských schodech. Potkávám Vaška, který prohodí, že letím po schodech, jako bych měl sedmimílové boty. No, však ano. Půlmaraton za 2:35, to jde. Teď táhlých sedm kilometrů do kopce. Poslední zhruba čtyři jsou jak korytem potoka. Všude voda a bahno. Volím svou vlastní přírodní obuv. Místy ale zapadnu až 30 centimetrů, snad nebude potřeba i plavat. Někdo za mnou řekne, že by to chtělo "goráče". V loni tu bylo sucho, teď to ale moc nejde. Překonává to mé představy, uff!
Jizerka 28 km, běžím z kopce a vyhlížím občerstvovačku. Cpu se vším, hlavně palačinkami, mňam. Pak vyrážím, tentokrát s Michalem dál. Konverzačním pětkovým tempem dolů k přehradě Souš. Fotím si na silnici nápis JUTíkej. Kopeček, panelka a trávou k silnici. Jeden cyklista prohodí: Jsi se zlepšil, dřív jsi běhal jen ty desítky. Vidina občerstvení, tak zrychlím a na Smědavě zahlédnu Janu, jak zrovna mizí v dál.
Lesní občerstvení
Maratón za 5:30, většina stoupání za námi, skoro dva kilometry převýšení. Kvalifikace na rovinaté městské maratóny s limitem 6-7 hodin splněna. Nahoře trochu víc fouká pod sukni. Teď to ale zase přijde, běh z kopce bahnem a potokem, ztrácím. Zase se v tom prostě plácám. Doběhne mě Michal. A z Poledních kamenů skáčeme borůvčím, trochu borůvky ujídám, po šutrech dolů. I jedna ferrata, několikametrový řetěz, jedu bosky po skále. Cestou první bloudění, místo vlevo po žluté tak rovně dolů. Nějakých 300 metrů navíc. Ono těch metrů navíc ještě bude i bez bloudění.
Piráti ma naháňali, eště ma nědostali
Frýdlantské cimbuří, to se vážně nedá, mokro, šutry, prudce dolů. Tomáš Bret mě informuje, že předběhl Lukáše, je tak půl kiláku za mnou. Beru sandále a po štěrku letím do Hejnic. Michal poznamená, že toho bohdá nebude, aby ho nějaký pirát Lukáš předbíhal. Občerstvení u kostela, zase se láduji palačinkami.
A konečně kopec, stoupání na Ořešník. Jdu si, telefonuji a najednou jedna slečna: "Jé, vás jsem viděla včera v televizi, na Streamu", to potěší. Po třech a půl kilometrech předcházím asi dvacet závodníků. Trvalo mi to 43 minut nahoru, kopce mám prostě rád.
Zase seběh. Podlézt pár kmenů a rychlejší chůzí na další občerstvovačku na Hřebínku, do Béďáče je to prý devět. Pak to přijde, 60 kilometrů a skoro devět hodin na trati. Nejkritičtější moment závodu, nebudu napínat, došla baterie v hodinkách. Slupnu místo pěkné červené houby s puntíky, vystavující se u cesty, tyčinku a zapínám záznam na mobilu.
Běh pro indiány
Nyní se už držím propozic, že se jedná o indiánský běh Jizerkami. Chvíli běžím se dvěma borci, ale za přehradou jim nestačím a jdu. V Bedřichově je ještě potkám u občerstvovačky. Martin, který čeká na Moniku, řekne, že je tak dvacet minut za mnou. Sice se mi to nezdá, ale radši vyrážím na Královku, poslední to kopec na trati. Se Zdeňkem a Pavlem se hecujeme. Odpočineš si do kopce. To, že už to bude jen z kopce, jsem neměl říkat.
Kolem vodní nádrže Josefův Důl. Už jen asi dva kiláky takovým lesem, pralesem. Nečekaně mě zase předbíhá Tomáš. Zaberu a běžím, jak to jen jde. Cíle pod kopcem prostě nemám rád. Můstek přes Kamenici, zapomínám, že mám naměřeno 75,7 kilometru a +3000 metrů převýšení. Hodím tam dvě stě metrů sprint do cíle. Čas se zastavil na 11:07:57, 127. místo celkově. Naboso zhruba třetina trasy.
Až sukně vlály
Sukně se zase osvědčila, nikde nic neškrtí, nedře. A sandále jsou nejlepší na suchu, kde zvládnou šutry veliké. Dle mého zejména tím mnohakilometrovým mokrem těžší trasa než vloni a taky o zhruba šest kilometrů delší. S nadsázkou ale prohodím, že to byla taková fotoprocházka po Jizerkách, skoro dvě stě fotek cestou nasekáno. Lukáš dobíhá za mnou za 11:44:24. A Monika za 11:56:30. "Já to šla na pohodu a nezávodila jsem, šla jsem s kamarádem a maximálně si to užila, krásný závod, super počasí a nádherné Jizerky, vřele doporučuji na příští rok."
KDO JE TOMÁŠ ZAHÁLKA?Bosý muž v suknici. Provokuje běžce i policii
