Článek
L jako Letargie a Lenost
Jak je to s běháním a leností, letargií? Snoubí se tyto termíny?
Běh je v naprostém protipólu vůči letargii. Kdybych to měl brát ze svého profesního pohledu, někdy je netečnost, neaktivnost, apatie součástí nějakého depresivního syndromu. Ten se může objevovat u endogenních depresí, jejichž příčinou je nějaká nestabilita, nerovnováha hormonálních nebo chemických procesů, ale i u depresí reaktivních, které jsou způsobené nějakým vnějším faktorem. Něco se okolo nás stane, nám se zhorší nálada a podle nátury jdeme do aktivity nebo pasivity. Někdo by si nejraději přes hlavu přetáhl deku a nedělal nic. V takových případech si z pohledu psychoterapeuta dovedu představit, že je nějaká odpovídající aktivizace zcela na místě. A takový běh je pro to ideální.
Využívá se nějak běhání i v psychoterapeutické praxi?
Na našem oddělení závislostí je tělesná aktivita včetně běhu standardní součástí terapeutického procesu. Pacienti mají jednak sami své pohybové aktivity, jednak běhají také v rámci každodenních rozcviček. Na ženském oddělení se cvičí dokonce dvakrát denně a v nějakém mezičase mají pacientky prostor ještě pro své soukromé běhání na našem ústavním, poměrně členitém okruhu.
| BĚŽECKÁ ABECEDA TROCHU JINAK - Časům, rychlostem, průměrům a dalším veličinám běžeckých výkonů se věnujeme v jiných rubrikách. Nesmíme ale opomenout ani psychické zdraví běžců. Na těchto stránkách budeme běhat tak říkajíc pod dohledem psychiatra a maratónce v jedné osobě. |
Pacient může upadat do apatie vůči sobě, svým potřebám, v reakci třeba na nějaké věci, zážitky, vzpomínky, které se mohou objevit v rámci terapie, kdy se dotkneme nějakých nepříjemných témat. A od nepříjemných témat máme tendenci utíkat... Ten fyzický běh může pomoci trochu pacienty zkompenzovat, nabudit. Někdy se depresivní lidé mohou jevit jako lidé líní, ale je to chybné nahlížení. Běh může zaktivizovat dotyčného na nejrůznějších úrovních.
Zapojujete se do běžeckých aktivit také sami, nebo pouze dohlížíte, aby pacienti na běžeckém okruhu řádně odváděli svou práci?
Já osobně když sloužím, tak v Apolináři chodím běhat. Leckdy běhám s pacienty a pro ně to je mnohdy motivační zkusit mé tempo udržet nebo mne i předběhnout, běhat rychleji než já. Nejlépe je to vidět při našem pravidelném Silvestrovském běhu. To je vlastně také takové vytržení z letargie. Vytržení z dopolední apatie, letargie před večerním veselím. Běhu se účastní pacienti, ale nejen oni ‒ přicházejí i bývalí pacienti a rodinní příslušníci a fanoušci Apolináře, ale i lidé z personálu, kteří si chtějí také zaběhnout. Na oddělení slavíme příchod nového roku zcela střízlivě. Jde o takové společenské nealkoholické setkání.
| Dušan Randák, známý psychiatr z Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK. Zabývá se léčbou závislostí na návykových látkách. Žije v Kralupech nad Vltavou a běhá maratóny. |
A když jsme u toho L, tak nesmíme zapomínat ani na lásku. Pro mne je třeba velmi zajímavé téma, zda běhat se svojí láskou, či nikoli. Muži a ženy mívají jiné tempo a každý možná od běhu potřebuje i něco jiného. (I my jsme se již partnerskému běhání věnovali a v anketě se zhruba 60 % běžců vyjádřilo proti společnému výběhu. - pozn. red.)
A vy osobně jste na tom jak?
S manželkou běhám. Každý tedy běháme v jiném tempu a já to beru tak, že funguji jako vodič, nebo se přizpůsobím a později, když mám ještě potřebu, si jdu vyběhnout podle sebe, svým vlastním tempem.
