Vítejte v léčebně u Apolináře. Tady vám závislost vymění

Praotec české adiktologie MUDr. Jaroslav Skála byl sám zaníceným sportovcem a běžcem. Velmi dobře si uvědomoval, že pohybové aktivity přispívají k úspěchu léčby závislostí a podílí se rovněž na stabilizaci psychického stavu každého člověka. Pacienti ústavu se tak brzy dočkali také pravidelných léčebných tělocviků. Jako jeden z prvních přišel na program Čechy velmi uznávaný a preferovaný fotbal. Ukázalo se ale, že minimálně v tomto prostředí přináší více zranění než uspokojení, a tak se od něj brzy ustoupilo.

V roce 1965 přišel ke slovu tenkrát populární jogging, jak se tehdy moderně říkalo tomu našemu pobíhání. Pacient se ani nestačil pořádně rozkoukat a během 13týdenního pobytu v léčebně naběhal, mnohdy ke svému vlastnímu překvapení, přes 100 kilometrů. A z Apolináře se navracel domů s nově nabytou zkušeností, že dokáže dobře zaběhnout čtyři či pět kilometrů v členitém terénu.

Svého času měl každý pacient u svého nemocničního lůžka tabulku s diagnózou ‒ a záznamem o vývoji běžecké kondice. Základem měření byl takzvaný Cooperův test. V ústavní zahradě byl podél zídky vyčleněn běžecký okruh o zhruba 300 metrech. Běhalo se po každé ranní rozcvičce a vše zakončovala studená sprcha ze zahradní hadice.

Sám doktor Skála se mnohokrát účastnil například i Velké Kunratické či závodu Běchovice‒Praha. Na této trati se také potkal se svým současníkem Emilem Zátopkem, když se Běchovic tento světový běžec číslo jedna poprvé a naposledy účastnil. Doktor Skála byl příkladem pro nejednoho svého pacienta. A stál také za skutečností, že s pacienty běhali i zdravotníci, muži i ženy. Do léčebných pobytů zařadil také takzvaný „frakcionovaný maratón" ‒ za dvanáct dní léčebného pobytu v přírodě každý pacient nastřádal krásných 42 kilometrů.

Jaroslav Skála inspiroval svým příkladem mnoho svých pacientů, z nichž se někteří stali i zarytými maratónci. Dodnes se na jeho počest koná Silvestrovský běh Apolinářskou zahradou. Na zahradním okruhu se běhá něco mezi dvaceti až pětadvaceti minutami, když znenadání zazní startérův gong. Ten značí blížící se konec závodu. Komu se po zaznění gongu podaří proběhnout jako prvnímu cílem, je vítěz. Jeho odměnou je obrovský dort a je nepsanou tradicí, že se o něj rozdělí i s ostatními spoluběžci.

Každý účastník i účastnice má tak stejnou šanci zvítězit. Stejně jako v životě. A stejně jako při jakékoli odvykací kúře. Není asi vůbec třeba dodávat, že Silvestrovský běh je čistě lihuprostý, a tak pacientům nezbývá nic jiného, než svou závislost přeorientovat na běh. Je to koneckonců jediná ze závislostí, která vás dokáže obohatit. A bez vedlejších účinků.