Článek
Pane dochtór, mám problém!
Běh je odpovědí na všechna tvá trápení!
G jako gazela a galeje
Člověk propadnuvší zdravému pohybu, běhání, trpí často představou, že chce-li jednou běhat jako ta gazela, musí podstoupit opravdové galeje. Je to skutečně tak? Je to nutností?
Myslím si, že to hlavně musí uspokojovat. Když galeje uspokojují, dělám je sám, rád a dobrovolně, tak si myslím, že to pořád je ještě ok.
Jak tedy poznám, kdy jsem už překročil hranice na temnou stranu masochismu? Masochisti by přece měli z galejí požitek. Jsou všichni ambiciózní běžci tudíž masochisti?
Pro masochistu je zcela běžné, normální a uspokojující něco, co pro nás už není. Galeje si představuji jako opravdovou galéru. Nade mnou stojí nějaký nabušenec s bičem a práská s ním kolem sebe, jiný sedí u velkého bubnu a určuje mi tempo, kterým se mám hýbat. Takový obrázek mi k sebeuspokojení nějak nepasuje. Když si ale určuji náročný tréninkový plán, stupeň náročnosti, díky kterému se chci posunout dál, sám a je to mé rozhodnutí a sám si dřu a uspokojuje mne to, je to v pořádku. Na druhou stranu, když by galeje měly spočívat v tom, že jen slepě poslouchám nějaké pokyny, ne co chci já sám, tak tam vidím chybu.
| BĚŽECKÁ ABECEDA TROCHU JINAK - Časům, rychlostem, průměrům a dalším veličinám běžeckých výkonů se věnujeme v jiných rubrikách. Nesmíme ale opomenout ani psychické zdraví běžců. Na těchto stránkách budeme běhat tak říkajíc pod dohledem psychiatra a maratónce v jedné osobě. |
V dnešní době máme k dispozici sofistikované aplikace do telefonů, které nám na kliknutí sestaví i tréninkový plán. Nebo si někdo může najít i soukromého trenéra. Má se tedy běžec řídit tímto, nebo tím, co mu je příjemné, při čem se cítí dobře?
Nevěřil bych slepě univerzálním tréninkovým plánům. Nevěřil bych slepě aplikacím, které jsou možná vycizelované, ale pořád jen pracují na základě zprůměrování nějakých hodnot. Všichni jsme individuality, všichni máme své meze, své potřeby, možnosti a já si dovedu představit, že i každý den jsme jinak naladění, jinak jsme na tom emocionálně, a to může mít vliv na naši psychickou i fyzickou výkonnost. To tak je.
Stačí se dobře vyspat a najednou jsem čilejší, bystřejší. Na jaře je to krásně vidět při přesunu z tmavých dnů do světlých. Z šedivých, zamračených, lezavých dní do těch projasněných. Světlo má vliv na naši emotivitu. Nejsem si jist, zda toto všechno aplikace umějí odhadnout a zahrnout. Prostředí na nás má velký vliv. Je přirozené, že někdy aplikaci nebo trenéra poslechnu beze zbytku, někdy si uberu, někdy si naložím více. Úplně slepé dodržování nějakých plánů mi nepřijde zcela v pořádku. Vždy bychom měli zohlednit náš stav, slepé následování čehosi by mohlo mít za následek třeba i zcela zbytečná zranění, natržené svaly, distorze v důsledku únavy. Já třeba aplikace vůbec nepoužívám.
| Dušan Randák, známý psychiatr z Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK. Zabývá se léčbou závislostí na návykových látkách. Žije v Kralupech nad Vltavou a běhá maratóny. |
Lze vůbec dosahovat nějakých zlepšení bez té dřiny, bez galejí?
Mně přijde, že ano. Jen musím vědět, proč to dělám, za jakým smyslem. Dovedu si představit, že pro někoho může mít i ten masochistický dril takový zisk, galeje mohou mít takový přínos, že to vlastně podstupuje rád, vidí v tom další pozitiva. Má motivaci, vidí před sebou dlouhodobější cíl. Já osobně bych do něčeho takového nešel, takovou potřebu nemám. Každý jsme individuální a každý máme jinou motivaci. Pokud chce někdo opravdu běhat na výkon, pádit jako gazela, asi budou potřeba i nějaké ty galeje. Dobrovolné. Tradiční hobby běžec má ale nárok přizpůsobovat si trénink svým aktuálním možnostem.
Předchozí tři díly:Frustrace a figuraDeprese a distanceEndorfiny a emoce
