Článek
S jako svoboda
Někdy může společnost skutečně vystupovat jako ten náš vnitřní rodič z transakční analýzy a tlačit nám nějaká pravidla, moudra, struktury, podle nichž bychom se měli chovat. A my vlastně spontánně cítíme, že abychom mohli být skutečně svobodní, musíme si zarebelovat. A běh může být součástí naší rebelie a cesty ke svobodě a k tomu, aby také naše já mělo dospělého zástupce. Vybudovat člověka, který je svobodný, rozhoduje se sám za sebe, je zodpovědný za své chování a za své jednání. K tomu běh může přispívat. Při něm si také můžeme zažívat to, že jsme za svůj pohyb zodpovědní. Musíme se rozhodnout, musíme zvolit tempo, vzdálenost. Svobodně volíme trasu, prostředí, terén, čas výběhu.
| BĚŽECKÁ ABECEDA TROCHU JINAK - Časům, rychlostem, průměrům a dalším veličinám běžeckých výkonů se věnujeme v jiných rubrikách. Nesmíme ale opomenout ani psychické zdraví běžců. Na těchto stránkách budeme běhat tak říkajíc pod dohledem psychiatra a maratónce v jedné osobě. |
Troufám si říci, že když zažijeme to kouzlo běžecké svobody, a kouzlo zodpovědnosti sami za sebe a jsme v souladu sami se sebou, svobodně vypustíme myšlenky nebo naopak o něčem popřemýšlíme, tak dospějeme do bodu, kdy jsme schopni vydržet sami se sebou, máme se rádi, máme nějakou sebehodnotu, orientujeme se v sobě. Běhat dlouhé tratě, to už chce náhled na sebe, na své já. Běh nás svobodě může učit.
Osvobodit se od stresu
Běh je velmi svobodná záležitost spojená s určováním, konkretizováním mnoha neznámých ‒ s kým, kdy, kde, jak... V sociálním kontextu jakožto svobodný běžec snáze odolávám systémovým tlakům, manipulacím, reklamám, jsem schopen rozhodovat se více opravdově, sám za sebe. Musím být zodpovědný. Na to abych mohl běžet dlouhou trasu, musím mít už patřičně natrénováno. Když to přeženu, následky si nesu sám a bezprostředně. Tady jde o naše svobodné, dospělé já.
V tomto stádiu jsem ochoten a schopen se za sebe rozhodovat. Nikoli rozhodovat se pod vlivem svého vnitřního rodiče nebo toho společenského rodiče, který nám diktuje, co bychom měli dělat a jak. Proto já preferuji třeba například i běh bez sluchátek, protože ty mne o tu svobodu ochuzují. Bez sluchátek mne nesvazují žádné další dráty, neruší mne nic v mém svobodném myšlení či naopak nemyšlení, svobodné prázdnotě, kterou mi běh poskytuje.
| Dušan Randák, známý psychiatr z Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK. Zabývá se léčbou závislostí na návykových látkách. Žije v Kralupech nad Vltavou a běhá maratóny. |
Čím to, že většina rekreačních běžců sluchátka má? Možná nejsou schopni být chvilku sami se sebou. Třeba si netroufají být úplně sami se svými myšlenkami, pocity. Někdy může být nesmírně složité přemýšlet nad tím, že jsem vlastně unavený. Možná bych raději už dávno ležel v posteli a nic nedělal. A když mám nějakou nabušenou muziku v uších, tak o tom všem nemusím přemýšlet. Mně přijde ale přímo terapeutické, když mám šanci se při běhu osvobodit od všeho nepotřebného a dostat se ke svým niternějším prožitkům.
