Článek
T jako TechnikaNa techniku, nejrůznější technické prostředky vyvíjené pro běžce, platí v zásadě to samé, co na oheň nebo v případě mých pacientů na alkohol ‒ je to dobrý sluha, ale špatný pán. Zůstává odpovědět si na otázku, do jaké míry je technika potřebná, užitečná a k čemu ji opravdu využijeme.
Závislost na technice zatím na naší klinice neléčíme. Ale vím o lidech, kteří mají problémy se závislostí na informačních technologiích a snaží se ji léčit. A stejně jako jsme diagnostikovali běžeckého notorika, tak i na techniku můžeme použít oněch šest kritérií. Přičemž splní-li člověk současně alespoň tři z nich, lze hovořit o závislosti.
| BĚŽECKÁ ABECEDA TROCHU JINAK - Časům, rychlostem, průměrům a dalším veličinám běžeckých výkonů se věnujeme v jiných rubrikách. Nesmíme ale opomenout ani psychické zdraví běžců. Na těchto stránkách budeme běhat takříkajíc pod dohledem psychiatra a maratónce v jedné osobě. |
Nutkání, touha, bažení Může to být třeba intenzivní nutkání pořídit si nový software, nové hodinky, nový telefon, případně nové záznamy do aplikace. Sice mám třeba natržený sval, ale vyběhnu, abych ty nové hodinky vyzkoušel.
Narušená kontrola Nekonečně dlouho čekám na signál GPS místo toho, abych už patnáct minut běhal.
Zvýšená tolerance Potřebuji čím dál více, abych dosáhl stejného výsledku, stejného uspokojení. My postarší jsme začínali maximálně tak na stopkách. Změřili jsme si okruh a byli celí šťastní. Dnes už nám to nestačí. Dnes chceme znát i kadenci kroků, rychlost tepu srdce, její průměry za celý běh i jednotlivá kola, průměrnou a maximální rychlost...
Odvykací stav Zapomenu-li si hodinky, dojde-li baterka, jsem z toho úplně vykolejený, tenzní. Nemohu se bez své techniky obejít a budu vztekle podupávat nožkou, dokud ji nedostanu zpět.
Zájmy a záliby odkládám ve prospěch závislosti Nevyběhnu, protože prostě zrovna nemám hodinky, telefon je vybitý a bez něj to zkrátka vůbec nedává smysl, nemá to cenu. Nechám to raději na zítra.
Pokračuji, i když je to škodlivé Synchronizuji své multifunkční hodinky s mobilním telefonem, i když jsem při tom cestou naboural do dvanácti stromů a pěti větvemi jsem se píchnul do oka. Při tom si ještě stihnu udělat osm selfíček a odeslat je na tři různé sociální sítě.
Nemizí autentický běžecký a tak trochu autistický zážitek? Mám pocit, že radost, vlastní prožitky se často zaměňují za sdílení vcelku povrchních skutečností. A možná se také ztrácí i ten reálný cit pro sebe sama, pro své vnitřní pochody, pro to, jak se vlastně cítím. Technika nám říká, co se v nás odehrává, ale copak my sami necítíme, zda ještě můžeme, nebo už jsme k smrti unaveni, jestli máme srdce až v krku, nebo že je to pro nás stále hračka? Z mého psychoterapeutického pohledu je kouzlo běhání právě v tom, že si můžu objevovat sebe sama. Že si čtu ty své vlastní pocity, své vlastní prožitky a že se v nich orientuji. A také se s nimi musím nějakým způsobem popasovat.
| Dušan Randák, známý psychiatr z Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK. Zabývá se léčbou závislostí na návykových látkách. Žije v Kralupech nad Vltavou a běhá maratóny. |
Někdy mohou být hodnoty na displeji pro jednoho konkrétního člověka zcela nesmyslné a zavádějící. Znám lidi, kteří kdyby se měli orientovat pouze podle sporttesteru, nikdy by nemohli vyběhnout. Vyskytují se například tělesné konstituce takové, že automaticky jde srdeční rytmus do velmi vysokých obrátek a u nich je to tak v pořádku, zatímco u jiného člověka by to byly hodnoty, nad kterými je třeba se řádně vyděsit.
Žádná z aplikací, sociálních sítí ani žádné jiné médium nenahradí prostý, běžný sociální kontakt. A někdy si kladu otázku, zda nás ta všelijaká technika se svými stále bohatšími možnostmi vlastně neochuzuje.
