Běhání, běhání. Když promluví hormon štěstí

Lidé, kteří začínají běhat, to možná mnohdy nepřiznají, ale takové rozhodnutí není jen tak. Na počátku stojí vždy nějaký problém – zdravotní, partnerský, rodinný. Ať už je jakýkoliv, jmenovatel je společný. Člověk prostě není spokojený. V hlavě máme tíživé myšlenky, trápíme se, pláčeme a řešení se zdá být v nedohlednu.

A jak s tím souvisí zrovna běhání? Budete se divit, ale velmi. Není vám zrovna do smíchu? Pak si nazujte boty a jděte se proběhnout. Uvidíte, co se bude dít. „Při stresu a fyzické zátěži se do mozku uvolňuje endorfin, opioidní peptid, který je často nazýván také jako hormon štěstí. Právě tento proces způsobuje dobrou náladu, přináší pocity štěstí, ale také tlumí svalovou bolest," vysvětluje fyzioterapeutka a osobní trenérka Kateřina Vitáčková.

Zatímco si tedy pomalu odpočítáváte jeden uběhnutý kilometr za druhým, postupně se mění i celkové rozpoložení. Tělo se najednou lépe prokrvuje a zlepšuje se celkový metabolismus. „Důležité ovšem je opravdu běhat venku, na čerstvém vzduchu. Mozek se tak více okysličí. Laicky řečeno, v tu chvíli nám to víc pálí," doplňuje Kateřina Vitáčková.

A to je důležité. Protože při běhu hlavu dost zaměstnáváme. Chmurné myšlenky a starosti postupně přebíjí zcela jiné, na které je potřeba se soustředit. V prvé řadě na běh samotný. Aby člověk dodržoval pravidelné tempo, správně dýchal, pořádně se díval na cestu. I když se do toho stále promítají původní starosti, přece jen už po několika minutách běhu ztrácejí na intenzitě. Problém nemizí, ale začíná se ukazovat ve zcela jiném světle. Mnohem optimističtějším. Vydržte a běžte dál.

Po pár kilometrech se tělo sice fyzicky unaví, ale hlava se pročistí. A o to tu jde. V takovou chvíli už problém není tak neřešitelný, ba co víc, otevírá se zde prostor pro kreativitu. Zkuste si vzpomenout, jak vám bylo doma po dlouhém a příjemném běhu. Cítili jste se o něco lehčí a spokojenější?

Možná jste chtěli v první chvíli prospat hodinku či dvě, protože bylo tělo unavené, ale nenechte se zmást. Mozek v takovou chvíli funguje na plné obrátky. Samozřejmě původní problém nezmizí. Ale ruku na srdce. Že jste v tu chvíli vymysleli alespoň dvě nebo tři varianty řešení, které by vás předtím ani nenapadly? Z osobní zkušenosti vím, že je to opravdu možné. A k tomu všemu ještě dobrý pocit, že zároveň děláte něco pro své zdraví a dobrou kondici, je k nezaplacení.

Každý máme nějaký problém, ale nic není beznadějné. Rada na závěr zní proto jasně. Nepanikařte, neplačte doma v koutě. Ale nazujte si pohodlné boty a vyběhněte do nejbližšího lesa.