Hlavní obsah

63 dní do maratónu. Ovoce a zelenina vytlačuje maso. A to bolí

Praha

V neděli jsem se probudil a byl tu březen. Čas si vesele utíká a přijde mi, že to je kvapík, který navíc nabírá na rychlosti. Do maratónu mám třiašedesát dní, začal jsem na čísle 118. Při tomto numeru jsem byl během takřka nepolíbený, dnes jde o polibek letmý, běžecký. Ale dost legrace. Už se dostavují návaly, jestli někde 3. května nepadnu a nepověsím maratónky na první pražský hřebík.

Foto: Dorian Hanuš, Právo

Dveře od mrazáku se zavírají a maso pomalu mizí z jídelníčku.

Článek

Konec předjímání časů budoucích. Snad tato běžecká kariéra nebude mít takový jepičí život. Minulý týden byl jako přes kopírák. Šestkrát jsem vyběhl a pokaždé dal pět kilometrů. Ale jedna novinka se přece jen dostavila. Vše jsem běhal venku, žádný běžecký pás v klimatizované posilovně. Tento týden přidáme kilometry, není čas neběhat.

René: Jak pravil Libor, není času nazbyt. Je ho tak akorát a my začneme pomalu navyšovat jednotlivé dávky. Tento týden by měl Libor už v pohodě zvládnout 9 km v kuse. Jinak ho čekají šesti a sedmikilometrové úseky. Zařadíme jeden den odpočinku navíc, protože nezapomínáme, že kvalitní regenerace je základem úspěchu. Libora tak čeká běžecký týden s pěti tréninky.

Nyní běhám trasu podél Vltavy a přes dva mosty. Výhled na Pražský hrad a stovky červených střech je krásný, ale při běhání mě sídlo prezidentů nezajímá. Ani oko nezvednu, mám totiž hodně práce, ač jde o pouhý běh. Musím držet styl, náklon těla, ruce nesmí jít přes osu, kontrola boků, správný došlap, kadence, dýchání. A co já vím co ještě všechno.

Libor Kalous a René Kujan jsou redaktoři Běhání na Sport.cz. Libor s běháním začíná, René s ním zatím ještě nekončí. Jeden nemá téměř žádné běžecké zkušenosti, druhý třeba oběhl ostrov Island stylem 30 maratónů za 30 dnů. Libor trénuje na svůj první maratón, René mu pomáhá při přípravě a přispěje i dobrou radou. Dá to ten Libor pod čtyři hodiny?

Kdepak! Pokud bych měl na tohle vše myslet, tak se ani nerozběhnu. Na velké a dokonalé ladění není dvakrát času, takže platí jediné. Běžím. Musím se k vytrvalosti proběhat. A to jde jedině pravidelností, takže odmítám pivní dýchánky a další radosti života. Člověk k sobě musí být „tvrdý", jinak bude za pár týdnů trpět ještě více.

Už jsem tu v minulosti zmínil náklonnost k masu. Ta stále trvá, ale k mému překvapení už tolik nechodím do masny a delší čas prožívám v oddělení ovoce - zelenina. Naposledy jsem dokonce odmítl k večeři krásné hovězí, od kterého jsem čekal, že mi dá sílu. Nedalo. Ne, já na pánev hodil zeleninu a potom si do mixéru naházel ovoce, které jsem proměnil ve výživné smoothie.

René: Věděl jsem, že je lidské tělo schopno velmi dobře rozeznat, co je pro něj v určité situaci dobré. Ale že to půjde u masožrouta Libora takhle rychle, to jsem nečekal. Ještě nikdy jsem ho neviděl odmítnout steak! On si raději hází do mixéru ovoce. Kde tohle jednou skončí?!

Tělo s přibývajícím časem a kilometry jde cestou nejmenšího odporu. Běhat se steakem v žaludku, který má daleko větší dobu rozkladu než zelenina a ovoce, je namáhavější. S tím jde ruku v ruce i fakt, že váha jde pomalu dolů. Jak může někdo mít problém shodit kila? Je to tak snadné. Stačí se hýbat a srovnat trochu stravu. Ale abych moc nenadzvednul ty, kteří bojují s kily, jdu běhat a bojovat sám se sebou.

Předchozí tři díly:

Související témata: