Článek
Konec ledna. Běžím na lehko a otužuji tělo vzduchem, který má zrovna -7 stupňů. Trička, rukavice, čelenky... to všechno skončilo v pračce. Cesta do kopce rychle ubíhá. K rychlému tempu je jasná motivace ‒ neumrznout! Celkově uběhnutá vzdálenost obnáší pouhé dva kilometry, ale výživné. Zima nad tělem přebírá moc až ke konci, mrznout hlavně ruce a uši. Zmrzlé prsty na rukou ještě komplikují manipulaci s klíči, pak už je ale definitivně dobojováno.
Přesuneme se o pár dní a kilometrů dále. Přítelkyně Lída už chvíli chodí do plaveckého klubu otužilců v Praze Braníku. Při běhu domů si ale na ledu přivozuje komplikovanou frakturu kotníku. Je teď o několik šroubů těžší.
30.1. vyzvedávám Lídu v nemocnici a jedeme k Vltavě. Půjčujeme si voděodolné pouzdro na sádru a Ota, větší silák, než jsem sám, odnáší mou milou k vodě. Čirou náhodou mám s sebou plavky. Ota prý ať to taky zkusím, že půjde se mnou. Sbírám odvahu a lezu tam. Občas kolem někdo plave, včetně několika malinkých kousků ledu. Stopky běží, pro začátek si prý dáme minutu. Zvláštní to pocit, zas tak strašná zima mi nebyla, a pak rychle ke kamnům! Pro představu: voda měla jeden stupeň a vzduch byl lehce pod nulou.
Lída pak pronese památné věty: "Chcete, aby vaše drahá druhá polovička praktikovala sport jako vy? Je to jednoduché, způsobte si úraz, při kterém vám bude asistovat u oblíbené aktivity a sám/sama si ji oblíbí!" Po sedmi dnech bolestí ji přestává bolet kotník. Ledování zřejmě zabralo.
Nutno ale dodat, že jsem před tím občas skočil do nevyhřívaného bazénu v Podolí a lítám bosky, jak to jen jde. Jinak s otužováním začínejte opravdu spíš v teplejším počasí.
8.2. k večeru, v hlavních rolích opět Vltava s teplotou vody 2,6° C. Tentokrát bez podpory od Lídy a Oty. Skáču, spíše hodně opatrně lezu, do vody. Pár temp proti proudu a zpět, trocha cachtání. Bylo z toho 2:08 ve vodě. Vždycky je to jiné, dnes jako by ta voda kousala. Příště jí překousnu já. Tam i zpět cupitám po ledu bosky. Rozehřívám se u kamen.
11.2., 6:30 ráno, scházím se s Filipem u Podolí. Skočíme v půlce do padesátimetrového bazénu a plaveme nakonec. Teplota může být asi 5 stupňů. Po vyplavání do páry a závěrečné ponoření zase do studené vody. Nic mě nebolí. Jen při přechodu do teplé vody jsem pár vteřin cítil píchání na kůži, pak teplo a pohoda. Máme neskutečné množství energie. Po třech hodinách jdu s Lídou k Vltavě. Pro porovnání jsem řeku na minutu a čtvrt vyzkoušel. Byla studenější: 2,6° C. Lída se sádrou v obalu plave už 6 minut.
27.2. Ota nám dělá pár romantických fotek. Teplota vody 3,7° C, teplota vzduchu už jarní. Řeknu vám, čtyři dlouhé minuty. Když jsem ale neplaval, tak mi byla překvapivě menší zima. Pak jsem se krátce rozběhal v nové tunice na cyklostezce. Běžci zdravili jak jinak, než „Ave Cezar". Přichází Fanda, tak přidávám ještě minutku a půl. Bylo mi pak moc dobře.
1.3. Tentokrát se odvážím na dlouhou cestu po souši proti proudu. A plavu podél břehu po proudu ke známým schůdkům. Necelých sto metrů. Zkusil jsem namočit hlavu, co to udělá. Po čtyřech minutách lezu ven. Ještě že neumím kraula, to by chtělo čepici. Fanda hodnotí: teplota vody 4,1° C ‒ už to prý není otužování.
6.3. S Lídou přesvědčujeme naši kamarádku slabozrakou Evču, ať se jde alespoň kouknout. Nakonec došlo i na plavání. Takhle to dopadne, když se začnete zajímat o to, co vaši traséři dělají mimo běh.
8.3. Pokořil jsem úžasných 7 minut ve Vltavě plaváním na ostrůvek, zpět a jen tak kolem. Voda 4,9° C, vzduch 8° C.
25.3. Jaro volá, teplota vzduchu 13 stupňů. Lídě před několika dny sundali sádru a už přišla bez berlí. Běžně u tak vážného zranění trvá i několik měsíců, než se začne chodit bez opory. "A zas jim do těch tabulek nepasuju. My sportovci se hojíme mimo tabulky prostě," dodává lakonicky. Společně s Evou skáčeme do 5,8 stupňové Vltavy. Evča plave, jak kdyby se ve studené vodě narodila, skoro pět minutek. Já si dám zase 7 minut. Po dvaceti minutách zahřívání od kamen startuji na pěti kilometrovou trať Vaší ligy. Napálím to, ale nějak to pak nejde. Dobře, vezmu to jako takovou bosou procházku po otužování s časem lehce pod 21 minut.
Na sociálních sítích mě vyzývají, abych napsal návod na otužování, tak tady ve stručnosti je: Tak nějak to vyšlo, že maraton i Vltavu jsem zkusil v pravý čas a se správnými lidmi a motivací. Zkusit maraton před čtyřmi a více lety by skončilo totálním nezdarem mezi prvním a druhým kilometrem. Vlézt v lednu do vody sám bez možnosti se pak ohřát, by také nebyl ideální nápad. Chce to odhadnout míru a možnosti, které jsou u každého jiné.