Otužilý běžec - zdravý běžec

K tomu vede cesta dlouhá, asi tak, jako když začnete běhat s tím, že možná někdy uděláte maratón. Začínejte postupně, jako s během. Otužovat se můžete vzduchem, což je do začátku snazší. Otužování vodou je ještě efektivnější, ale pozor - voda odvádí teplo z těla dvacetkrát rychleji, a tak o to více platí - opatrně a postupně!

Odložte jednu vrstvu oblečení a místo dvou stanic tramvají svižně jděte nebo běžte.

Na běhání se oblékejte o něco lehčeji, než dosud. Vždy byste měli mít na hlavě čepici, nebo alespoň čelenku a přinejmenším do začátku i tenké rukavice. Chraňte si též klouby a šlachy, které se snadno podchladí – běh v tílku a šortkách v lednu tedy nebude to pravé, ani když jste jinak otužilí. Když je vám v prvních pár stovkách lehce zima, je to v pořádku - když se však nezahřejete ani za pět kilometrů, poddimenzovali jste to a můžete opravdu nastydnout! A po běhání šup do tepla a do sprchy.

Máte-li možnost, můžete si ráno vyběhnout do zahrady - jen tak naboso, nalehko, v tričku. Já si tak dávám tři až pět koleček okolo několika zakrslých jabloní, cestou poberu tu něco ze sklepa, tu pár polínek do kamen. Není-li zahrada, zacvičte si aspoň při otevřeném okně. Někdy se mnou takto vyběhnou i děti - ty ale mají boty a normální oblečení, jen bez bundy. Tak se dá také začít. (Snadněji se takto začíná s končícím létem.) Na závěr si šlápnu do škopku s vodou, pokud mi nepromrzne až na dno.

Seznamte se s vodou! Otužilci radí začátečníkům zpočátku otírání studeným mokrým ručníkem, a to nejprve jen okrajové části těla. Postupně můžete přidávat, nebo přejít ke sprchování. Mnozí to takto činí po celá léta - je to efektivní, časově úsporné, a ráno napomůže k lepšímu probuzení. Nemusíte se do toho ale nutit, když vám to nevyhovuje. Pro mne je studená sprcha „moje smrt" a když někde neteče teplá voda, skutečně trpím, nicméně nedělá mi problém vlézt do rybníka, kde plavou kusy ledu. A nejsem jediná.

Se zimním koupáním je rozhodně lepší, když na to nejste sami a máte s sebou někoho zkušenějšího. Pro nezkušeného jednotlivce je to navíc nebezpečné. (Sama jdu jen tam, kde to bezpečně znám, a kde stačím - a na plavání jsem si vyjma asi deseti temp zatím netroufla).

Chcete-li jít takto do vody, je dobré se předtím trochu prohřát, popoběhnout si - ale nikoli zas moc. Po deseti kilometrech jste v únavě, a daleko náchylnější. Takže jen zlehka. Mně vyhovuje přijet rovnou z tepla, trochu se „aklimatizovat" a když z vody vylezu, je mi příjemně teplo. Ale pozor - vše mokré hned dolů, vyfrotýrovat a obléct! Tělo pak rychle vychladne. A doma pak zaslouženě bodne teplý čaj.

Pokud to s otužováním budete myslet opravdu vážně, poohlédněte se po otužileckých klubech. Pak se můžete pustit i do zimního plavání a závodů v něm. Zde také najdete zkušenější plavce, kteří vám poradí, co si můžete dovolit, na co dát svatý pozor a jaké pomůcky vám mohou pomoci. Na pouhé ponoření stačí plavky, plavci ocení neoprenové ponožky i rukavice.

Své otužovací úmysly konzultujte s lékařem. Je to velký záběr na oběhový systém, a tak je na místě i sportovní lékařská prohlídka, která odhalí případná rizika. Provádí se na klinikách sportovního lékařství. Věděli jste například, že když ze sauny skočíte rozpálení do ledového bazénku, zvedne se vám tlak v prvním okamžiku na 300/200? Když by váš oběh nefungoval správně a kompenzační mechanismy pohotově nezareagovaly, může vás doslova klepnout. Při ponoru do ledové vody z břehu to sice nebude tolik, nicméně nechte si své plány raději posvětit.

Když na vás něco leze, zůstaňte doma. Vaše imunita je právě oslabena bojem s nějakým vetřelcem - a tak by bylo opravdu špatné a kontraproduktivní bombardovat ji ještě dalším posilováním. Vydržte do úplného vyléčení.

I otužilci může být někdy zima. Prohřejte se u kamen, pijte teplý čaj, navlékněte mikinu a hýbejte se. A bude zase dobře.

A jaké má vlastně otužování výhody? Je to doslova posilovna pro imunitní systém. Ten je totiž neustále ve střehu a hlídá nejen vetřelce, ale například i buňky-zmetky vlastního těla, které se při buněčném dělení občas „podaří". Ty pak musí okamžitě zlikvidovat. (Rakovinné bujení je prakticky projev selhání imunitního systému). Ale ani imunitní zdroje nejsou bezedné: Některé imunitní buňky se tvoří pravidelně v kostní dřeni, jiné (např. T-lymfocyty) máte prakticky na celý život. Když tedy nebude muset vaše vojsko bojovat s prachobyčejnými rýmičkami, zbude mu daleko více kapacity a síly na boj s onemocněními daleko závažnějšími.