Článek
Mluví se o tom, jak je ve sportovní kariéře důležité mít před sebou vzory. A těch tenisových mají i díky vám české děti spoustu. Jste za to ráda?
Na to, jak jsme malá země, tak je nás ve špičce strašně moc. Já jen doufám, že s holkama jdeme dětem příkladem. Já sama jsem velký vzor neměla, ale určitě je dobré mít někoho, ke komu můžete vzhlížet. Pro motivaci je to důležité.
Jak jste s týmem celý wimbledonský pobyt zhodnotila?
Právě že jsme to moc nerozebírali. Šli jsme jen společně na večeři, já jsem pak zůstávala o den déle v Londýně, abych se viděla i s (bývalou trenérkou) Olgou Savčukovou, která tam žije a čeká miminko. Na nějaké shrnutí ještě bude čas. Určitě se k tomu vrátíme.
Našla byste nějaké styčné body mezi bojem o titul ve Wimbledonu a vaším prvním velkým průlomem a postupem do finále US Open 2016?
Tehdy jsem byla totální outsider skoro v celém turnaji a od 4. kola to bylo obrovské překvapení i pro mě. Tady jsem brala jako úspěch i ten druhý týden. Pořád jsem ale byla 8. nasazená a kladu na sebe vysoké cíle. Takže totálně jiná role než před pěti lety. Tehdy jsem hrála skoro pořád s holkama, které byly nade mnou. Teď to bylo naopak. I když jdu na Sabalenkovou, tak to beru, že bych měla vyhrát. Před pěti lety jsem porazila ségry Williamsovy, takže jsem byla v euforii, ale ve Wimbledonu jsem možná hrála i lepší zápasy.
Jak velký podíl na letošním finále má váš kouč Sascha Bajin?
Dřív jsem mívala tréninky, kdy jsem byla naštvaná a zklamaná, že se třeba nedařil sparing, ale on není naštvaný nikdy. Nedělá z toho velkou vědu. Letos jsem měla dost blbých zápasů a nikdy nebyl na dně nebo zdrcený. Pořád z něj šla pozitivní nálada. Když viděl snahu, tak mu to stačilo. Ale pořád věřil, že to přijde.
Jak to vypadá s vaší další spoluprací?
(Naťukli jsme další rok, vmísil se do hovoru manžel a manažer Plíškové Michal Hrdlička.) Ale i kdybych prohrála v prvním kole, tak pro mě není varianta s ním končit.
Za pár dnů letíte na olympiádu do Tokia, co od vás můžeme čekat?
Škoda že se mnou nemůže jet Sascha, protože v poslední době na mě ten klid přenáší... Ale bude tam Petr Pála, David Kunst, pan doktor Voráček, tak si myslím, že to bude trochu jako ve Fed Cupu. Já ale nejsem hráčka, která by byla na někom závislá.
Hry ale budou bez diváků, to hlavně ve srovnání s Wimbledonem zamrzí, že?
Je to zklamání, ale už jsme zažili rok bez diváků. První turnaj v Americe byl tehdy děsný, ale všechny jsme si zvykly. Pro mě možná dobře, že jsem olympiádu s diváky nezažila. Bez diváků se mi hraje o hodně hůř a asi nejsem jediná. Musíme ale najít jinou motivaci, když tam nebudou lidi.
Kdy do Japonska vyrážíte?
Měla jsem letenku už na sobotu, protože jsem ani nepočítala, že bych se ve Wimbledonu dostala tak daleko. Nyní absolvuju kolečko mamka, táta, kámošky a ve čtvrtek poletím do Španělska do Marbelly. Budeme trénovat pár dnů na betonu, aby to v Tokiu za něco stálo. Je tam větší klid a Michal tam má i dceru na prázdninách... A v pondělí odlétám do Japonska.
