Konec tenisové hvězdy: Chtěl jsem se zabít, úzkost mě rozežírala

Jen dva tenisté porazili na French Open Rafaela Nadala. Jako prvnímu se to povedlo v roce 2009 Robinu Söderlingovi, o šest let později pak Novaku Djokovičovi. Švédský dlouhán došel po skalpu antukového krále až do finále, o rok později si boj o titul zopakoval. Pokaždé odcházel jako poražený.

Parádní výsledky vystřelily rodáka z Tibro na konci sezony 2010 na čtvrté místo světa. O pár měsíců později však nabrala kariéra v té době teprve pětadvacetileté hvězdy strmý pád.

Od roku 2011 začal Söderling bojovat s mononukleózou, která se nakonec ukázala pro jeho další profesionální působení fatální. S kariérou se severská hvězda rozloučila sice stylově, když zvítězila na domácím turnaji v Bastadu, v 26 letech však zoufale brzy.

Nejen onemocnění však mělo na konec profesionální kariéry zatím poslední švédské tenisové hvězdy vliv. Robin Söderling se rozpovídal o svém boji s dalším těžkým soupeřem – panickými ataky.

"Byl jsem neustále vyděšený, ten strach mi rozežíral vnitřnosti. Seděl jsem na pokoji a tupě zíral do zdi. Sebemenší hluk mě děsil. Když třeba někdo podstrčil pode dveřmi dopis a způsobilo to maličký šramot, zpanikařil jsem a padl k zemi. Třásl jsem se strachy," vzpomíná pro Radio Švédsko dvojnásobný finalista French Open.

Vážné duševní problémy začaly paradoxně po jeho životním úspěchu po vzpomínaném vítězství na Roland Garros nad Nadalem. "Neunesl jsem to. Najednou jsem byl hvězda, bál jsem se, že musím jen vyhrávat, že nesmím zklamat. Byli jen tři hráči, s kterými jsem mohl prohrát, s každým dalším jsem musel zvítězit. To bylo nad moje síly," pokračuje Söderling.

"Nešlo to zlomit. Jen jsem seděl a brečel. Pořád dokola. Vždycky když jsem si vzpomněl, že bych měl jít na kurt, dostal jsem panický záchvat. Moje vůle v tom nehrála roli, nemohl jsem s tím nic dělat. I kdyby mi někdo dal k hlavě pistoli, nešel bych hrát," dodává vítěz deseti turnajů na okruhu ATP.

Ty nejhorší chvíle pro Söderlinga však měly teprve přijít. "Bylo to peklo. Když mi bylo nejhůř, chtěl jsem se zabít. Cokoliv bylo lepší než to, v čem jsem žil," říká současný kapitán švédského daviscupového týmu.

Söderling se i díky své zpovědi snaží upozornit na problémy psychického zdraví špičkových sportovců. "Řada z nich se o tom bojí mluvit a to by se mělo změnit. Chtěl bych všem poradit, že pokud mají rádi svůj sport, ať ho dělají naplno a tvrdě trénují, ale ať nezapomínají na to, že je to jen sport a v první řadě by ho měli dělat s láskou. Výsledky nejsou smyslem života."