Článek
Jméno Petry Kvitové bylo před osudným 20. prosincem roku 2016 spojováno převážně s dvěma wimbledonskými tituly, fedcupovými úspěchy a aurou hráčky z absolutní světové špičky. Od té doby se jedna z nejlepších českých tenistek historie musí potýkat s novou rolí.
I po jejím návratu na kurty prakticky až dodnes čelí fulnecká rodačka neustálým dotazům na děsivý den, který navždy změnil její život. "Lidé o tom pořád mluví. Je to prostě velký příběh, který je zajímá. Pro mě je to ale jiné. Vyrovnat se s tou prázdnotou, která ve vás je, trvá hrozně dlouho," přiznala bývalá světová dvojka.
"Útočník mi vzal moji lásku, kterou tenis je. Když jsem se zotavovala, nebylo mým cílem jen vrátit se na kurty, chtěla jsem hrát na nejvyšší úrovni tak, jako kdysi. Byla to pro mě výzva. A v tom mi pomohla řada lidí, které jsem ani neznala. Dostala jsem řadu vzkazů, emailů, videí, a to jak od fanoušků, tak hráčů. To mi s návratem moc pomohlo," říká česká šampionka.
Vítězné gesto Petry Kvitové ve čtvrtfinále turnaje v Dauhá.
Návrat po pěti měsících
Petra Kvitová se k tenisu mohla vrátit už po pouhých pěti měsících od útoku. "Od prvního turnaje jsem ze všech stran cítila podporu. Lidé se na mě usmívali a dělali pro mě úplně všechno. Tenis mi moc chyběl a to navzdory tomu všemu nekonečnému cestování. Byl jsem vděčná za šanci, že můžu znovu hrát," říká svěřenkyně Jiřího Vaňka.
Vzpomínky na děsivý útok však v paměti Kvitové zůstávají. "Když jsem při návratu vstoupila poprvé na kurt na French Open, nevěděla jsem, jak budu reagovat. Myslela jsem si, že slzy neudržím. Ale nadšení z toho, že jsem zpět, vše přebilo. Bylo to čiré štěstí. Bohužel, i během zápasu si mi vracely některé děsivé vzpomínky. Ale pak už byla většina mé mysli jen u tenisu, na to jsem hrdá," dodává fulnecká rodačka.
Petra Kvitová svůj úvodní zápas po návratu na Roland Garros zvládla, když porazila Američanku Boserupovou 6:3, 6:2.
"Přiznávám, že jsem po zápase brečela. Pak jsem slyšela, že holky, které mě v šatně viděly, tak plakaly také. Dříve jsem měla o životě jiné představy, teď se můj pohled trošku změnil. Ale touha vyhrát ve mě zůstala. Pořád se chci zlepšovat, ale zároveň zůstat sama sebou. Ať již vyhraju, nebo ne. Jsem vděčná, že můžu být na kurtu," uzavírá svou zpověď česká hrdinka.
