GLOSA: Politi živou vodou. S diváky v zádech si Češi vyšlápli na volejbalové obry

Energie z tribun, kam přitom směly jen sotva čtyři tisícovky diváků, během dvou kouzelných večerů letěla na palubovku. Tam byla pro reprezentanty živou vodou, s jejímiž účinky se dostali výkonem až za hranou svých možností, načež tím jen umocňovali emoce v hale.

Trenér Jiří Novák přesvědčivě mluvil o tom, že fanoušci zase byli pro národní tým hráčem navíc. Jeho svěřenci velebili až elektrizující atmosféru, v níž nebylo slyšet vlastního slova a odepisovaní Češi tam zadupávali čerstvé olympijské vítěze do bahna rozklížené sebedůvěry.

Bylo to sportovní zázrak, to si nezastírejme. Francie není soupeřem, kterého můžou čeští volejbalisté pravidelně porážet. Když se to ale jednou za čas povede, je to skvělý zážitek pro každého, kdo u toho byl, ať už jako hráč, trenér nebo divák.

Za zmínku stojí i zvláštní historická paralela. Předchozí skalp Francie je z roku 2017, kdy rovněž v osmifinále ME porazili Češi tehdejší obhájce titulu 3:1. Ze současné reprezentační sestavy u toho tehdy byli Janouch, Hadrava, Finger a jako náhradníci seděli na střídačce už i Galabov, Pfeffer a Zajíček, který letos na závěr strhujícího ostravského souboje zablokoval hvězdného Ngapetha a devátým českým mečbolem bitvu o čtvrtfinále ukončil.

Pak už se český hráč jen s úsměvem staral, jestli tu jeho parádní akci na síti někdo vyfotil, aby si mohl obrázek zarámovat. Krajánek z francouzské ligy Bartoš zase potutelně vzkazoval do Nantes, že letenky na středu, které mu poslali z klubu, můžou zahodit. Ten den od 19.00 hodin se totiž reprezentanti ještě v Ostravě utkají znovu se Slovinci, to už bude ale ve hře postup do víkendových zápasů o medaile v Katovicích.

Česko znovu nebude favoritem, ale volejbalová reprezentace už předvedla, že s mohutnou diváckou podporou dokáže čelit opravdu každému soupeři, pokud si udrží správné mentální nastavení. Před čtvrtfinále tak půjde o jedinou věc, aby hráči zůstali pokorní a houpačka českých výkonů se nedostala na tu stranu, při níž se celý národní tým trápí a v zoufalství kupí chybu za chybou, jako se mu stalo minulou sobotu s Běloruskem.

Každopádně na letošním šampionátu vyhrálo Česko už třetí zápas ze šesti, což naposledy dokázalo právě před dvaceti lety v Ostravě, kdy nakonec skončilo čtvrté. Posun z 15. místa dlouhodobého evropského žebříčku na hranu elitní desítky pořadí je první odměnou a může být ještě sladší.